Být novinářem v Rusku? Životu nebezpečné!

Nejnovější dvě doslova slepené vraždy by mohly být ze stejného soudku, ale taky nemusely. Připomeňme si nejdřív, oč v obou případech konkrétně šlo.

V noci ze čtvrtka na pátek byl ve svém bytě zavražděn Dagestánec Iljas Šurpajev, dlouholetý redaktor původně nezávislé soukromé televize NTV a dnes severokavkazský zpravodaj Prvního kanálu ruské státní televize, tedy toho nejoficiálnějšího televizního programu, jaký se v současném Rusku vůbec dá najít. Šurpajevovu mrtvolu původně objevili hasiči, kteří byli povoláni k požáru jeho bytu na moskevském sídlišti. Teprve po jejich příjezdu se ukázalo, že požár byl založen úmyslně, zřejmě proto, aby zametl stopy brutálního trestného činu. Podle prvních zpráv policie byl novinář uškrcen řemenem od kalhot, ale navíc měl po těle četné řezné a bodné rány. Moskevští kriminalisté jako základní variantu šetří osobní motivy, i když profesionální Šurpajevovu činnost jako důvod jeho fyzické likvidace taky nevylučují.

O nějakých osobních pohnutkách však lze jen těžko mluvit v případě vraždy, která se stala o 24 hodin později v dagestánské metropoli Machačkale. Tam byl při nastupování do svého vozu několika samopalovými dávkami z černého žigulíku usmrcen ředitel dagestánské státní rozhlasové a televizní společnosti Mahomedhadži Abašilov. Útočníky prakticky při činu přistihla policejní hlídka, která žigulík pronásledovala, vyslala za ním několik varovných výstřelů do vzduchu a pak začala pálit přímo na cíl. Vrazi ale vůz dokázali opustit a v málo přehledné části města zmizet.

Ještě zajímavější možná je, že zatímco v případě Anny Politkovské šlo o novinářku jednoznačně opoziční a nejvyšší moci nepohodlnou, tentokrát se něco podobného říci nedá. Jak už jsme uvedli, Iljas Šurpajev pracoval sice v oblasti Severního Kavkazu, ale pro zcela oficiální první program státní televize, navíc jako šéf regionální redakce. Abašilov byl dokonce šéfem státní rozhlasové a televizní společnosti v Dagestánu, který je součástí Ruské federace a přímo sousedí s donedávna velmi nepokojným Čečenskem, takže je málo pravděpodobné, že by se jednalo o žurnalisty nepohodlné Putinovu státu. Je tu ovšem jeden zajímavý moment: Podle šéfredaktora dagestánských novin Nastojaščeje vremja neboli Přítomný čas Andreje Melamedova se jak Abašilov, tak Šurpajev dostali na černou listinu generálního ředitele listu Rizvana Rizvanova. Od tohoto muže dostal Melamedov přísný zákaz, aby se jména kohokoli z tohoto černého seznamu na stránkách novin napříště objevovala. Ohromený Iljas Šurpajev na tuto zprávu v den své smrti na vlastním blogu reagoval poznámkou: "Já a disident, no to je k neuvěření! Do těch novin jsem psal jen o svých cestách po světě a politiky se to vůbec netýkalo. Pravdou je, že šéfredaktor zmiňovaného listu Andrej Melamedov po sporu se generálním ředitelem Rizvanovem dal týden před oběma vraždami výpověď. Rizvanov poté existenci černé listiny, na níž oba zavraždění novináři figurovali, prostě popřel. Těžko soudit, co se z celého případu nakonec vyvine. Podle dagestánské odbočky ruského ministerstva vnitra mohou obě vraždy spolu souviset, jenže zatím není jasné, jak. V Rusku bylo od roku 2006 každopádně ve stylu nájemných vražd zabito třináct ruských žurnalistů. Ruská federace je proto podle amerického Výboru na ochranu novinářů (CPJ) v posledních 16 letech třetí nejnebezpečnější zemí pro novináře - hned po Iráku a Alžírsku. Což rozhodně znamená, že v Ruské federaci je dnes rozumné najít si jiné zaměstnání.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .