Bush podpořil odboj v Dárfuru

Ve snaze změnit neblahé poměry zašly nejdál Spojené státy. Prezident Bush už dávno označil vraždění v Dárfuru slovem "genocida" - a snažil se vyprovokovat OSN k tomu, aby tam účinně zasáhla. Světová organizace dala ale ruce pryč s tím, že řešení konfliktu nechá na jiné organizaci, zvané Africká unie. Ta má velké ambice, provázené minimálními výsledky. Po vzoru Evropské unie chce sjednotit černý kontinent, jenomže její struktury slouží spíš jako dobré bydlo několika africkým představitelům.

Takže ve chvíli, kdy se zvedne vlna tsunami nebo vypukne v jiné části světa nějaký konflikt, na Dárfur se okamžitě zapomene, jako kdyby neexistoval. Přitom se odhaduje, že tam 2 milióny lidí byly vyhnány z domovů, statisíce systematicky vyvražděny, na denním pořádku je jsou etnické čistky nebo znásilňování žen. Vláda islamistů v Chartúmu toho využívá, občas se zatváří, že se snaží dostat situaci pod kontrolu, ale jinak jí stav nezájmu naprosto vyhovuje.

Minimální zájem projevují islámské země, a to i přesto, že v Dárfuru vraždí muslimové muslimy - rozdíl je jenom v tom, že jedni jsou černí a druzí Arabové. Je to tedy zapomenutá krize v zapomenuté zemi. Přitom už před takovými třemi lety bylo zcela jasné, že jde o suverénně největší humanitární krizi na světě.

V poslední době se pohnuly věci k lepšímu. Je ale otázka, zda se dají očekávat i konkrétní výsledky pro ty, kdo nejvíce trpí. Po letech se rozhýbala OSN, která začala uvažovat o mírové misi. Vláda v Chartúmu dělá ovšem všechno proti tomu. Zašla až tak daleko, že případnou misi označila za pokus o novou kolonizaci Súdánu. Dobře ví, co dělá. OSN většinou žádné zázraky nepředvádí, ale porovnání s Africkou unií se jeví jako nebe a dudy.

Přesto nastal možná vážný okamžik. Pozvání do Bílého domu dostal totiž jeden ze šéfů odboje v Dárfuru Minni Minnawi. Přijal ho samotný prezident Bush, který chce, aby se oblast konečně začala normalizovat. Dodejme, že vraždění v Dárfuru mají na svědomí polovojenské milice takzvaných džandžavídů, podporované (otevřeně nebo skrytě) vládou. Proti nim vznikla tři hnutí odporu. Jedno z nich se označuje jako Súdánské osvobozenecké hnutí, jež disponuje vlastní armádou. Minni Minnawi, se kterým se sešel americký prezident, je generálním tajemníkem tohoto hnutí, fakticky ale hlavně šéfem zmíněné armády.

Pouze on přitom podepsal mírovou dohodu s Chartúmem. Zbylá dvě hnutí prohlásila, že navrhovaný text je příliš jednostranný a nevýhodný. George Bush chce tedy po Minnawim dvě věci - aby sjednotil odboj v oblasti a aby se zřekl násilí. Do budoucnosti je pak plánem to, že prezident (generál Bašír) bude pod tíhou okolností přinucen udělat z něj svého zmocněnce pro Dárfur. Tím by se z této části Súdánu stala fakticky autonomní oblast.

Osvobozenecké hnutí se přitom netají ambicí získat samostatnost. Poukazuje na to, že Dárfur byl samostatnou zemí od 16. století do druhé poloviny století minulého. Kromě toho existuje precedent na jihu země - jih je totiž většinově křesťanský a s islámským Chartúmem bojoval dlouhá desetiletí. Nakonec se tamní osvobozenecké armádě podařilo dosáhnout dohody o přechodném období, jež má skončit referendem o samostatnosti. Můžete hádat jak asi referendum dopadne.

Ani jihu by se ovšem takový úspěch nepodařil, nebýt amerických kongresmanů, většinou z kruhů evangelikálních křesťanů, kteří se do celé záležitosti zaangažovali. Islámský Dárfur má v tomto směru podstatně menší podporu, ale naděje jsou i tam značné. Zda se tedy zrodí na černém kontinentu dva nové státy, to je otázka pro budoucnost. Islamisté v Chartúmu se tomu snaží za každou cenu zabránit - paradoxně ale činí všechno pro to, aby se jim Súdán pod rukama rozpadl.

V jistém smyslu připomínají někdejšího šéfa bývalé Jugoslávie Slobodana Miloševiče, který tak dlouho a tak nevhodně "bojoval" za zachování své země, až zmizela z mapy světa. I jemu šlo ale samozřejmě především o moc - a v tom by mu byla vláda v Chartúmu blízká. Pokud se tedy Washington do dění v Súdánu skutečně zaangažuje, pak se dají čekat určité změny. Je ale možné, že se objeví zase něco "důležitějšího". A to by byla pro obyčejné lidi v Dárfuru další špatná zpráva.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání