Burzy, plovoucí měna a rating

Nic nepomohlo nebo jen málo zmírnilo pokles zveřejnění zisku Komerční banky, které následovalo den po ní.

Obdobný pád předtím postihl i korunu, když přímo hrozivou předpověď vydali analytici americké banky Goldman Sachs, kteří předpovídali pád až na 32 korun za euro. Jen snížení úrokové sazby Českou národní bankou doplněné slovní intervencí členů jejich bankovní rady zabránilo uskutečnění této prognózy. Tím byl dán příklad, jak může dopadat měna s plovoucím kursem, kterou česká koruna je, navíc v regionu, který investoři zahrnují do střední a východní Evropy bez bližšího geografického nebo ekonomického rozlišení. Ke kursu se váže varování z úst člena bankovní rady Luďka Niedermayera: "Oslabení kurzu měny o deset procent zvedne inflaci o tři procenta." Koruna od července klesla téměř o třicet procent. Riziko nárůstu cen je proto za dveřmi všude, kde půjde o nové kontrakty na zboží související s globálně obchodovatelnými komoditami. Pro plovoucí měnu jakou ta česká je, platí pravidlo: "Je jen jedna horší věc než je příliš silný kurs a tou je kurs příliš slabý."

S třetím katastrofickým scénářem se představil Wall Street Journal, z něhož uveďme citát: "Trhy již rozhodly, že regiony střední a východní Evropy jsou málo bonitní, proto každý investor běží ke dveřím." Dále se zmiňuje, že například Rakousko má na okolních trzích zhruba 278 miliard dolarů, což odpovídá dvěma třetinám hrubého produktu země. V zápětí po této zprávě, která kupodivu nezahrnuje naše sousedy do střední Evropy, propadly akcie Erste Bank o sedmnáct procent. Mezinárodní finanční institut po zveřejnění těchto informací vydal předpoklad poklesu vloženého kapitálu do evropských ekonomik z loňských 254 na 30 miliard dolarů v letošním roce. Posloupnost vydávaných analýz budí dojem, že jednotlivé instituce od sebe vzájemně opisují aniž by se nějak hlouběji zabývaly vlastními analýzami.

Ostatně můžeme se vrátit k lednové studii institutu Bruegel, která mezi jiným nabádala Evropskou centrální banku ve Frankfurtu, aby poskytovala prostřednictvím vládních obligací likviditu i v bankách zemí mimo eurozónu obdobně jako již učinila v Dánsku. Prezident banky Jean-Claude Trichet se již opakovaně vyjádřil v tom smyslu, že ratingové agentury by měly současně se svými prognózami zveřejňovat i prameny, díky nimž se ke svým výsledkům dostaly. Dále se také snažil prosadit ujednocení podkladů, z nichž by se mělo při předpovídání vycházet. Dokonce doporučil ustanovit jistou kontrolu jejich analýz, což se vzhledem k charakteru těchto společností jeví jako nerealizovatelné.

Spojíme-li si nynější posílení koruny i pražské bursy nejen se slovními intervencemi víceguvernéra České národní banky Miroslava Singera či polského premiéra Donalda Tuska, ale také se změnou názoru banky Goldman Sachs, která začala v rozporu s vlastní předpovědí oběma uvedeným měnám náhle přát, dostáváme se k závěrům, které vedou k otázkám: Vycházejí analýzy ratingových společností, analytiků bank nebo i renomovaných finančních tiskovin z reality? Nemá zdůraznění problémů v jiné části světa odvést pozornost od místních potíží? Nechce se domýšlet ty horší důvody pro uváděná sdělení jakými by mohly být úmyslné oslabení některých bank nebo dokonce ekonomik za účelem následného zisku pro spřátelené investory. Téměř všechna negativní hodnocení totiž přicházejí z míst, která jsou buď geograficky blízká nebo finančně propojená. Nepřímé varování před takto jednostranným předpovídáním vyslal i analytik největší francouzské banky BNP Paribas. Současně upozorňuje, že případný kolaps ve východní Evropě se může ve stejné míře přelít do Evropy západní.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .