Bulharsko a Rumunsko čekají v EU tvrdé podmínky

O přízraku "polského instalatéra" se sice zvláště ve Francii vedly spousty řečí, ale jasně negativní důsledky na hospodářství zemí západní Evropy, aby pohledal. Proč tedy nyní takové okolky s plánovaným přijetím Bulharska a Rumunska?

Důvody jsou dvojího druhu: Jedny souvisejí s "únavou z rozšíření", o které se poslední dobou v Evropské unii tolik mluví, aniž by se jasně řeklo, kdo a proč je z rozšíření unaven. Unaveni jsou jistě politici, kteří ještě pamatují doby, kdy se o Evropě rozhodovalo mezi sotva tuctem prezidentů a premiérů, kteří se osobně znali a většinou si tykali. Dnes kolem stolu sedí zástupci pětadvaceti zemí a když si každý z nich vezme slovo na tři minuty, tak je s nezbytnými přestávkami na předání štafety půldruhé hodiny v trapu. Další příčinou "únavy z rozšíření" je rostoucí vzdálenost mezi volenými politiky a těmi, které zastupují. V mnoha zemích Evropské unie se o přijetí desítky nových členů, hlavně těch postkomunistických, více debatovalo až poté, co se patnáctka proměnila na pětadvacítku. V tom je třeba hledat například vysvětlení loňského výsledku referenda o evropské ústavní smlouvě ve Francii.

Jestli ale leckde v Evropské unii, co se týče jejího dalšího vývoje, panuje cosi jako "blbá nálada", tak by země, které se už už chystají usadit v Bruselu vedle ostatních jako rovní s rovnými, neměly v této "blbé náladě" hledat pro sebe alibi. Důvodů, proč ještě jednou pořádně změřit, jak se Bulharsko a Rumunsko na svůj vstup připravují, je více než dost.

V Česku, které je v Evropské unii něco přes dva roky, se už zapomnělo na časy laxních příprav, na dobu, kdy musel do Prahy přijet Günter Verheugen a pohrozit červenou kartou a že až potom se Zemanova první vláda začala více snažit a poslanci najednou dokázali schvalovat potřebné zákony. V Sofii a Bukurešti podobné móresy panovaly ještě zcela nedávno.

Byl to ostatně rumunský premiér Calin Popescu Tariceanu, kdo minulý týden připustil, že jeho země na začátku loňského roku udělala v přípravách na vstup do unie několik pořádných kroků zpět. A jak by neměl mít Brusel starosti o stav bulharské justice a o míru korupce, když stále ještě nepodařilo objasnit více než stovku vražd na objednávku z poloviny minulého desetiletí?

Navršit doklady o nezpůsobilosti Bulharska a Rumunska ke vstupu do unie by bylo snadné. Jenže pětadvacítka se zavázala, že obě země přijme už od 1. ledna příštího roku, v krajním případě o dvanáct měsíců později. Jak ven z tohoto hlavolamu? Nebyly by to ovšem bystré bruselské hlavy, kdyby nevymyslely patřičnou kouzelnou formulku.

Až v úterý 26. září Evropská komise zveřejní svou s napětím očekávanou zprávu, bude v ní doporučení nachystat na hříchy dvou čerstvých nováčků účinné sankce. Pokud by se Bulharsko či Rumunsko výrazně nepolepšilo, přijdou po jejich vstupu na pořad "ochranné klausule", a to velice citelné. Bylo by totiž možno škrtat v přídělech dotací z agrárních, regionálních a strukturálních fondů, tedy v položkách, které představují největší finanční pomoc ze společné unijní pokladny.

Takto přísné podmínky vstupu v minulosti ještě žádného nováčka nepotkaly. Proto kdo chce, mohl by tvrdit, že obě balkánské země získají členství "druhé kategorie". To by ale byl jen kus celé pravdy, protože podle dobře přiloženého metru by Bulharsko a Rumunsko podmínky pro vstup do unie ještě nějaký čas prostě nesplňovaly. Proč se tedy přece jen dočkají?

Protože chytřejší evropští politici vědí, že po "velkém třesku" se "okno příležitosti" pro další kandidáty uzavírá. A pokud zatím poslední pár nováčků svůj úkol s odřenýma ušima nakonec zvládne, zůstane kus naděje i pro další balkánské země, které by se bez vidiny vstupu do Evropské unie k reformám postrkujícím je k demokracii a k prosperitě stěží odhodlaly.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .