Bulharské zdravotní sestry jsou konečně na svobodě

Bulharsko má s Libyí uzavřenou dohodu o vzájemné výměně vězňů, takže jejich osvobození po posledním zmírňujícím rozsudku na doživotní trest vězení bylo asi už jen otázkou času. Nicméně jejich celý osudem určený úděl musel být strašný, zejména proto, že jim po celou dobu "vyšetřování" (!) a soudního projednávání hrozil trest smrti, k němuž také byli odsouzeni v první instanci.

Těžko si my Evropané můžeme vůbec představit, jak asi ubíhají léta v libyjské věznici. - Pro ilustraci tamních poměrů nám ale musí stačit, že dokonce i v nemocnici, kde bulharské zdravotní sestry před svým uvězněním pracovaly, byly hygienické podmínky tak ubohé, že mohlo být několik set místních dětí nakaženo virem HIV, který, jak známo, způsobuje nevyléčitelné onemocnění AIDS.

Právě z tohoto onemocnění - z této nákazy - byly bulharské zdravotní sestry libyjským prokurátorem obviněny. Už sám absurdní fakt, že nějaký zdravotník, který pracuje v nemocnici proto, aby místním lidem pomáhal, by snad chtěl "záměrně" nakazit nevinné děti nevyléčitelnou chorobou, nedává žádný smysl! Takové obvinění je na první pohled velmi pochybné. I kdybychom připustili, že se podobné nezodpovědné jednání může vyskytnout u nějakého psychicky hodně vyšinutého jedince, což by se teoreticky mohlo stát, těžko lze podkládat takový úmysl celému kolektivu zdravotních sester spolu s lékařem, kteří navíc přijeli do země pracovat z charitativních důvodů z ciziny. To je zjevně naprosto vyloučené.

Absurdní obvinění a celý případ si libyjský režim prostě vymyslel, a to jen proto, aby mohl na někoho - zvláště na cizí občany - své těžké problémy svést. Není to ostatně nic nového. Podobně si kdysi komunisté u nás vymýšleli obvinění, že třeba mandelinku bramborovou u nás záměrně v 50. letech nasadili západní imperialisté, aby tzv. země světové socialistické soustavy nedosahovaly plánovaného objemu sklizně brambor (anebo zemědělské výroby vůbec).

Všechny nedemokratické režimy si podobné věci vymýšlejí, aby strašily a mátly vlastní lid anebo i třeba celý okolní svět, pokud jim uvěří. Kdo se však s chladnou hlavou zamyslel v uplynulých osmi letech nad osudem bulharských zdravotních sester a palestinského lékaře, musel si uvědomit, jak trapné a neudržitelné je jejich obvinění, soudní žaloba i celý soudní proces, navíc pozorně sledovaný médii nejen libyjskými, ale naštěstí i z civilizovaného světa.

Na tomto případě se dobře ukazuje, co vlastně myslí americký prezident Bush tím, když občas hovoří o jakýchsi "zlotřilých" či "nezbedných" zemích. Jsou to právě země jako je Libye, které jsou zcela nevyzpytatelné a neodhadnutelné ve svých jednotlivých krocích a které jsou také vnitřně hluboce nedemokratické a proto nijak nekontrolované a nezvladatelné. Jsou to většinou režimy osamoceného vládce a neomezeného diktátora, jakým je už řadu desetiletí někdejší plukovník libyjské armády Muamar Kadáfí, který jak víme, dokonce vynalezl pro svoji zemi zcela unikátní politický systém.

Vzpomeňme si, jak k nám kdysi, před více než 30ti lety, za hluboké Husákovy normalizace, jezdíval Kadáfí na návštěvu a jak ho naši soudruzi uctivě zdravili! Jen s ním si tehdy asi mohli dobře rozumět...

Vylhané obvinění však teď naštěstí končí, stejně jako útrapy nevinných zdravotníků, kteří onomu "zlotřilému" libyjskému režimu padly do pasti. Plukovník Kadáfí v posledních letech vykazuje známky jakéhosi "zmoudření" či snahy o nápravu minulých chyb. Prvním takovým krokem bylo vydání dvou podezřelých ze zosnování teroristického útoku ve skotském Lockerbie, jejich následné odsouzení a výplata finančního "odškodnění" rodinám pozůstalých.

Došlo k tomu ovšem až po dvou desetiletích přísné mezinárodní izolace Libye, která se Kadáfímu nemohla líbit. Nakonec však přece jen zabrala. A lze očekávat, že podobně i nyní bude chtít libyjský režim na celý ostudný případ zahraničních zdravotníků co nejrychleji zapomenout. A bude na mezinárodním společenství, v němž hrajeme také jistou roli, aby právě toto nedopustilo. Alespoň my, Evropané, bychom měli mít při jednání s Libyí toto vždy v paměti.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .