Budou Zelení v Německu černat?

Jenže v posledních jarních evropských volbách ztratili unionisté 6,7 procent a kdyby ztratili tolik i v zářijových volbách, měli by méně než třicet bodů a musela by vzniknou nějaká trojkoalice, a to samozřejmě vede k nejrůznějším spekulacím.

Zatím unionisté ale hovoří o podpoře atomové energie, snižování daní, svobodě pro finanční sektor a změkčení klimatických norem, což představuje pro zelené nepřijatelnou politiku. Podobně se vyjadřují zelení i o tzv. jamajka-koalici, v níž by byli spolu s unionisty a liberály, protože by v takové koalici stáli sami proti třem stranám. Sociální demokraté zase odmítají spolupráci s levicí už i proto, že pánové Lafontaine a Gysi jsou proti Lisabonské smlouvě. Špatný výsledek sociálních demokratů analytici zdůvodňují jejich nedůsledností: Na jedné straně ve volební kampani hovořili o sociální rovnosti na druhé straně ve velké koalici souhlasili s s odbouráváním sociálních výhod pro ekonomicky nejslabší občany, a to byl zřejmě hlavní důvod, proč se od nich voliči odvrátili: chování sociálních demokratů německý racionální volič cítil jako zradu.

Z toho všeho evidentně vyplývá, že předvolební rétorika nemusí mít po volbách dlouhé trvání, protože velkou koalici už nikdo nechce podporovat a s levicí taky nikdo nechce vládnout, proto nějaká dohoda se bude muset v Německu najít. Zelení navrhují sociální a ekologickou modernizaci země, větší občanské svobody a důvěryhodnou a spolehlivou zahraniční politiku. K tomu požadují masivní investice do obnovitelné energie a hlavně do vzdělání a rovněž zvýšení minimální mzdy. Tyto peníze pro chudší občany nepovažují za vyhozené, protože se okamžitě vrátí do oběhu: lidé s nejnižšími příjmy je hned utratí, a tím pomohou rozhýbat hospodářství.

Povolební koalice se zelenými tedy přichází v úvahu jen tehdy, když v ní budou moci prosazovat alespoň částečně své cíle. Zdá se, že tentokrát mají skutečně o něco větší šanci než v minulosti, protože si čím dál tím víc lidí uvědomuje, že nejde jen o krizi finanční, ale o krizi kulturní, tedy hodnotovou, která by měla nastartovat nové myšlení. Stále častěji zaznívá myšlenka, že starými recepty tuto krizi nelze překonat, lze ji nanejvýš oddálit či zmírnit. Proto i názory na snížení daní v tento moment neznějí od pravice příliš přesvědčivě: Občané se právem domnívají, že i superbohatí, kteří krizi zavinili, by měli na své kůži krizi pocítit a ne být před jejími následky ochráněni. Za této situace je tedy zřejmé, proč voliči hledají skutečnou alternativu a tu zdá se nabízí právě zelení. Po volbách je proto budou muset i tradiční konzervativní strany brát vážně a v něčem jim ustoupit. Argumentu, že zachraňovat staré automobilky místo zvyšovat investice do vývoje elektromobilů, zdá se, rozumí čím dál tím více lidí. Už i proto, že snížení spotřeby nafty by naší civilizace učinilo svobodnější: Nebyli bychom tak závislí na Rusku, ani na arabském světě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .