Budou v Polsku předčasné parlamentní volby?

Jenže polská politická scéna už je několik měsíců v pohybu. Vládnoucí Svaz demokratické levice nepřetržitě ztrácí na popularitě, zejména kvůli nezlepšující se hospodářské situaci, která se projevuje mimo jiné i 19ti procentní nezaměstnaností, tak i sérií korupčních skandálů. Následkem těchto událostí byl nucen 2. května loňského roku, den po přijetí Polska do Evropské unie, podat demisi dosavadní premiér Lešek Miller.

Postkomunisté hledali náhradu. Prezident Kwašniewski doporučil svého kandidáta, někdejšího vicepremiéra a renomovaného ekonoma Marka Belku. Ten měl dobré jméno nejen v podnikatelských kruzích, ale také se několik let pohyboval v zahraničí, tudíž nemohl být přímo zatažen v tolik médii sledovaných skandálech.

Jenže levici to nespasilo. Nejprve se od vládnoucího Svazu demokratické levice odštěpila Sociální demokracie Polska, což mělo na levou část politického spektra jen dočasný pozitivní účinek a nakonec se stalo to, co poněkud rozladilo jak současnou levici, tak i opoziční Občanskou platformu, do nynějška favorita chystaných voleb.

Její šéf Jan Maria Rokyta už byl považován za prakticky jistého adepta na předsedu nové vlády vzniklé po volbách. Tak trochu čáru přes rozpočet se jí pokouší nyní udělat mimoparlamentní Unie svobody. Její šéf Wladyslaw Frasiniuk vyzval k očištění polské politické scény a vyhlásil přípravy založení Demokratické strany. Ta by měla podle jeho vizí shromáždit schopné a nezkorumpované politiky jak z řad postkomunistů, tak i sil, které kdysi vznikly z antikomunistické Solidarity. Mezi pozvanými politiky jsou například první postkomunistický premiér Polska Tadeusz Mazowiecki, nebo vicepremiér Jerzy Hausner, který nedávno vystoupil z vládnoucího Svazu demokratické levice, mimo jiné proto, že byl svými někdejšími souputníky obviňován z v uvozovkách "příliš drsných" ekonomických reforem. Na seznamu oslovených osob se objevil i bývalý ministr zahraničí a nyní maršálek Sejmu Wlodzimierz Cimoszewicz, který však prohlásil, že až do konce volebního období nynějšího Sejmu nehodlá nějak razantně měnit svou politickou příslušnost.

Pravou bouři však vyvolal rozhovor, který renomovanému polskému týdeníku Politika poskytl premiér Marek Belka. Sám totiž nevyloučil, že by do nové Demokratické strany nevstoupil. To vyvolalo okamžitou reakci. Ultrakatolická Liga polských rodin předsedu vlády vyzvala k demisi. I když třeba připomenout, že podobnou výzvu dala k posouzení poslancům Sejmu už před půl rokem, ta ale nyní nabyla na aktuálnosti. Působilo by asi divně, kdyby premiér ve funkci změnil svou politickou příslušnost a dostal se do opozice k vládě, které dosud předsedal.

Konec konců tak zatím ani nemůže učinit. Tolik v Polsku sledovaná Demokratická strana totiž ještě oficiálně nevznikla. Má se tak stát až v době, kdy svůj zánik oznámí Unie svobody, která se stane základní složkou nové strany.

Marek Belka dnes v Sejmu během bouřlivé debaty prohlásil, že se ke své politické budoucnosti vyjádří 5. května, tedy rok od doby, kdy se ujal funkce. Tehdy hodlá sám podat demisi. Poté by měli poslanci Sejmu hlasováním rozhodnout o rozpuštění parlamentu a vypsání předčasných voleb, které by měly proběhnout 19. června. Ani Svaz demokratické levice zřejmě agónii nynějšího Sejmu nebude prodlužovat. Otevřeně totiž přiznává, že Belku nemá na postu předsedy vlády kým nahradit

Je ale vůbec možné, aby se nová Demokratická strana skutečně stala základem pro novou polskou vnitřní politiku. Dokonce už se začíná hovořit o konci 3. republiky, která zahrnuje období od pádu komunistického Polska do nynějška. Je to ale vůbec možné, když se základními stavebními kameny vůdčí politické síly čtvrté republiky mají stát lidé, kteří v dobách její předchůdkyně v politice většinou opakovaně působili? I když ani lidé, kteří se nyní hlásí k v uvozovkách "obrození" tvrdí, že 3 republika dosáhla nepochybné úspěchy. Postkomunistické Polsko je dnes totiž jak v NATO, tak i v Evropské unii.