Budeme mít zelené karty

Tento argument užívají politici, kteří zvolili nacionální rétoriku, při debatě ve sněmovně například místopředseda klubu ČSSD David Rath.

Na straně druhé prý hrozí nebezpečí především cizincům samým. Jejich práva na pracovním trhu totiž budou omezena, například tím, že nebudou smět dát první rok výpověď, jinak pojedou domů. Bude je tedy možné vydírat a převádět na horší práci případně jim snížit plat. Před porušováním lidských práv varují ti, kteří se tím zabývají, tedy organizace jako Člověk v tísni a také předseda bezpečnostního výboru sněmovny, František Bublan, rovněž ze sociální demokracie.

Existují i méně dramatické kritiky, například odbory se obávají, že příliv zahraničních pracovníků bude mít negativní dopad na české zaměstnance. Když bude možné platit cizincům nízké platy, sníží se tím mzdová úroveň obecně. Může se to podepsat i na rostoucím počtu nezaměstnaných, protože lidem se už tolik nevyplatí pracovat. Proti této kritice stojí ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas, který plán zelených karet připravil. Jeho zásadní argument zní, že Česká republika postavila svůj ekonomický rozvoj na průmyslu. Pokud je někdo za toto rozhodnutí odpovědný, jsou to předchozí sociálnědemokratické vlády, které dávaly pro stavbu průmyslových podniků významné investiční pobídky. Průmysl má tu nevýhodu, že potřebuje značné množství zaměstnanců k pásům. Typické jsou v tomto směru třeba automobilky, anebo továrny na počítače a televize, které v Česku rostou jako houby po dešti.

Nečas upozorňuje, že systém zelených karet usnadní cizincům se zájmem o práci cestu do České republiky. Nebude totiž vyžadovat souhlas pracovního úřadu jako je to v případě pracovních víz. Samozřejmě bude výhoda především na straně firem, které pracovní sílu z ciziny vyžadují. Samotní cizinci budou mít přísnější režim než čeští pracovníci. Ale to se přece rozumí samo sebou, pokud chceme zajistit, aby se po rozvázání pracovní smlouvy vrátili domů.

Ochráncům lidských práv se to nemusí líbit, z pohledu české společnosti je to však racionální postup.

Nečas navíc argumentuje tím, že zelené karty do Česka nepřivedou statisíce nových zaměstnanců. V příštích pěti letech jich očekává zhruba padesát tisíc. Vzhledem k tomu, že dnes v Česku pracuje oficiálně tři sta tisíc cizinců, tak to není kritické číslo.

Nečasově prognóze dává do značné míry za pravdu statistika. Zatímco v minulém roce přibylo sedmdesát tisíc cizinců, letos to bylo za prvního půl roku jen dvacet tisíc. Příliv zkrátka ochabuje.

Ministr práce dokonce neodporuje názorům, že zelené karty jsou nastaveny pro nekvalifikované pracovníky. Na tom není nic divného, když právě po nich automobilky volají.

Když se argumentace ministra Nečase a jeho spolustraníků shrne, tak vychází, že systém zelených karet sice bude vůči zahraničním zaměstnancům trochu přísný, vytrhne však českým podnikům trn z paty a zabrání vzniku sociálně slabých národnostních menšin na českém území.

Dosavadní Nečasovy aktivity v oblasti důchodů, rodinných dávek i nemocenské byly zatím připraveny dobře. Proto si tento ministr získal v odborných kruzích důvěru, která se přenáší i na zelené karty. Proto také většinu kritiky nikdo nebere vážně.

Ovšem rizika existují, o tom není přese všechno sporu. Skutečně nejde úplně vyloučit obavu, že se přísný režim vůči cizincům nakonec obrátí proti samotným Čechům. Pokud třeba cizinec přijde o zelenou kartu tím, že ho zaměstnavatel vyhodí ve zkušební době, může se snadno dostat do rukou mafie, která bude jednak vykořisťovat jeho, jednak posílí svou roli na území České republiky.

Druhá zásadní námitka přichází z tábora liberálních ekonomů. Pravicová vláda čelí požáru, který založily předchozí sociálnědemokratické vlády: když už tu jsou průmyslové podniky, musíme pro ně sehnat zaměstnance. Ovšem její postup není ničím jiným, než přiléváním oleje do ohně. Zelené karty průmyslový sektor ještě posílí, v každém případě nebudou muset firmy řešit nedostatek zaměstnanců nákupem nových technologií a modernizací svých provozů. Tuzemské firmy tak budou zaostávat za sousedními zeměmi, které sází spíše na technologie, než na levnou pracovní sílu.

Skutečným hasičem tedy bude muset být některá z příštích vlád, která podpoří investice do technologií. Bude zajímavé sledovat, co mezitím lehne popelem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .