Bude se to jíst horké?

Místopředseda klubu Jan Bürgemeister tak činí v dnešním vydání deníku Dnes: poslanci Tlustý, Raninec, Schwippel a možná také Páralová a Klas by prý mohli založit vlastní frakci (podle jednacího řádu sněmovny k tomu stačí tři názorově spříznění zákonodárci). A pak si lze - rovněž teoreticky -představit, že řeknou: ano můžeme dál podporovat existenci vládní koalice, ale chceme také ministerstva. Vždyť přece Zelení mají šest jen mandátů ale čtyři křesla v kabinetu!

To vše je ovšem zatím jen v rovině úvah. Stejně jako to, zda pokud bude Tlustý vyloučen z klubu, odejde take někdo z jeho kroužku. Zatím se zdá, že Schwippel a Raninec k tomu mají poměrně blízko. Ale u Aleny Páralové už to tak jisté nebude a Jan Klas, který patří ke sněmovním veteránům z počátku 90. let, dokonce Tlustého roli v kauze včera odsoudil.

To se stalo po mimořádném rokování poslanců ODS, týkající se jen a jen důsledků Moravova případu. Přičemž ex-poslancem se už zřejmě nikdo příliš nezabýval, na něho mohou mít členové ODS jen vztek. Nebýt jeho hlouposti, léčka nastražená žurnalisty a Tlustým by vyšla naprázdno. A pokud by celý pokus časem přece vyplaval na povrch, ostudu by z toho měl jen bývalý ministr financí. Takhle je to trochu komplikovanější. Ale efekt je, aspoň prozatím, dost podobný. Veřejnost už z odstupem několika dnů začíná vidět, že ochota Tlustého sehrát pro kameru trapnou scénku s jakoby prostitutkou s cílem načapat některého spolustraníka, a take jeho nabídka, že tajně natočí rozhovor, při kterém se bude Tlustého snažit podplatit premiér a předseda vlastní strany (k setkání ale nedošlo), je daleko za hranicí přijatelnosti. A upřímně řečeno - normálnosti.

Toho si je Mirek Topolánek vědom a už od pátečního rozčileného vystoupení na sjezdu Strany zelených neustává v tahu proti Tlustému. Před členy frakce - Tlustý se nedostavil - měl Topolánke v úterý několikrát prohlásit, že s ním odmítá být v jedné straně. A veřejnosti vzkázal: pokud se strana neočistí od vnitřní špíny, nehodlá na kongresu před koncem roku funkci šéfa obhajovat. Možná jej k tomu trochu inspiroval Martin Bursík, který před kruciálním rokováním Zelených nepřímo pohrozil, že pokud plně neuspěje, nězůstane ani v předsednictvu strany, ani ve vládě.

Topolánek sice ví, že má potenciálního soupeře, a ne ledajakého - Pavla Béma. Ten čerstvě také volá po Tlustého rezignaci, ale zároveň znovu připouští možnost akceptovat kandidaturu na předsedu ODS. Dodejme ovšem, že hodně bude záležet na tom, jak skončí krajské volby. Pokud by ODS dostatečně uspěla, volání po výměně předsedy nebude aktuální. I když po Moravově kauze může mít strana a celá koalice tak velké problémy, že se vláda přece jen neudrží a pak bude výměna hlavy občanských demokratů bezpochyby na pořadu dne.

Ale jak se říkává, máloco se jí tak horké, jak se to uvaří. Dnes dramaticky působící situace se může poněkud zklidnit. ODS nalezne s Tlustého lidmi cestu k praktické dohodě (včera muesli vidět, že jsou osamocení a při volání po rezignaci předsedy klubu Tluchoře se k nim nikdo nepřidal). Dost možná, že případný výpadek při hlasování v plénu jak Tlustého, tak a některé ze zelených poslankyň dokážeTopolánkův čaroděj Dalík zase nahradit nějakými sociálními demokraty s pramalou chutí pomáhat předsedovi Paroubkovi do sedla. A ve volbách se přece jen projeví setrvačná disciplína občanských demokratů a ztráta - nějaká je ovšem zřejmě neodvratná - bude jen v očekávaných mezích. Jiří Paroubek ovšem hodlá hned po volbách vyvolat další hlasování o důvěře vládě. V této chvíli k tomu má prozatím nejvíc důvodů od instalace Topolánkova kabinetu. Tlustý a spol a obě zelené dámy by mu sklutečně mohly pomoci vládu povalit.

Jenomže co pak? Předčasné volby? S těmi poslanci budou jen přetěžko souhlasit a to z čistě osobních důvodů. Pokus uzavřít velkou koalici je dopředu značně nejistý a v následných volbách může znamenat pro obě velké strany deficit se všemi následky.

A ruku na srdce - proč by měl například Pavel Bém dnes riskovat, že příliš neuspěje, když na něho křeslo předsedy ODS stejně čeká? A to v situaci, kdy může naopak jen a jen získávat? A proč by měl Jiří Paroubek spěchat do dobrodružného podniku, když mu na osmdesát procent spadne po řádných volbách moc do klína?

Z toho by plynulo, že Moravova kauza nakonec není moc příjemná vlastně skoro nikomu. Akorát asi nebude moci skončit pouze rezignací jejího antihrdiny.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .