BSE po třetí

Dušejovští prý doplatili na dvě věci: Že se toho o BSE ještě mnoho nevědělo a že bylo třeba uklidnit veřejnost. Reprízy se, jak známo, netěší takové pozornosti (respektive panice), jako premiéry. Zkoumání BSE pokračuje a možná se časem upustí i od dnešní praxe, kdy za nakaženou krávou povinně putují do věčných lovišť její o půl roku starší a o půl roku mladší vrstevnice.

Je už například zjištěno, že se nemoc nepřenáší mlékem, a logicky se tedy nabízí otázka, proč likvidovat dojnice, které přece nejsou chovány na maso. Navíc než je kráva rozporcována řezníkem, její zdraví potvrdí, anebo její nemoc prokáže test. Jistou naději, že s kravami nebude nakládáno podle principu kolektivní viny, pak mohou tato zvířata spatřovat i v tom, že kromě veterinářů mohou změnit postoj k živočišné výrobě ve velkochovech také ekonomové.

Těm na jedné straně obava z BSE tak řečeno vytrhla z paty trn nadprodukce, na straně druhé se ukázalo, že minimalizace nákladů diktovaná tvrdou konkurencí má své limity. Recyklace zvířat není totéž co recyklace plastů.

Apokalyptický pohled na to, jak krávy nakažené masokostními moučkami a mléčnými náhražkami po stovkách hoří na hranicích, znechutil mnoha lidem hovězí, a tak místo aby snížení stavů pomohlo udržet cenu masa, tato dále klesala kvůli dramatickému poklesu poptávky. Třeba nakonec krávy v budoucnu neochrání člověk, nýbrž neviditelná ruka trhu.