Britské The Times píší kriticky o kandidátech na prezidenta ČR

Takže, když si v pondělním vydání listu jeho středoevropský zpravodaj Roger Boyes všiml vztahu Evropy k ohlášeným kandidátům pro páteční druhou volbu českého presidenta, objevil se obraz, který je dosti odlišný od toho, co známe z domova. Miloše Zemana jeho příznivci považují za silného politika evropského formátu. Tvrdí o něm, že je mezi evropskými politiky oblíben a respektován, nerozpakují se uvažovat o tom, která z nejvyšších funkcí v evropských integračních institucích by mu seděla nejlépe.

Dokáže prý bránit nijak blíže nespecifikované "národní zájmy". Londýnské Timesy ho však, na rozdíl od jeho příznivců, považují za "otevřeně vystupujícího sociálního demokrata", který je však "diplomaticky handicapován". Mají za to, že jako premiér svými výroky o sudetských Němcích rozzlobil Rakousko a Německo natolik, že řada tamních politiků ve své době otevřeně zpochybňovala možnost vstupu České republiky do Evropské unie.

Timesy připomínají i Zemanovo pohrdání sdělovacími prostředky, a citují jeho doma notoricky známé, ale ve světě velmi nezvyklé přirovnání novinářů k "hnoji". Druhý z kandidátů, Václav Klaus, nedopadl z pohledu londýnských Times o nic lépe. I on je v očích svých příznivců schopným stratégem, myslitelem a politikem evropského formátu. Timesy však o něm mluví jako o "euroskeptickém konzervativci", který se vyznačuje otevřeným nepřátelstvím k Bruselu a vždy varoval Čechy, aby "nevyměnili nadvládu Moskvy za byrokratickou hegemonii Bruselu".

Připomínají i to, že je navíc ještě kritičtější k dnešní americké vládě, než je mnoho jeho západoevropských konzervativních kolegů. Ať Klaus nebo Zeman, pro Evropskou unii představuje česká presidentská volba, nepříjemný hlavolam. Zvolení každého z nich by, podle britských The Times, dokonce "mohlo poškodit vztahy mezi Prahou a Bruselem".

Obávám se, že ani tento zajímavý názor jednoho z nejprestižnějších světových listů na příznivce obou českých presidentských kandidátů nezapůsobí. Česká politická elita určitě patří mezi nejvíce do sebe zahleděných reprezentací jakéhokoliv státu na světě, a kritika nebo nesouhlas ze zahraničí jsou, téměř jako pravidlo, vnímány jako spiknutí, nebo nesvéprávný názor neinformovaného a naivního cizince.

Realita je ovšem poněkud jiná. Zahraniční politika shodně patří k největším slabinám Zemana i Klause a jejich prestiž v zahraničí je nesrovnatelně nižší, než by si dokázali přiznat. V Černínském paláci si dodnes s obavami připomínají Zemanovy improvizace v jednáních s Rakouskem. Škody, které napáchaly jeho nevybíravé protipalestinské výroky při návštěvě v Izraeli bude česká diplomacie napravovat roky.

Václav Klaus na tom není lépe. Kdo si dnes ještě vzpomene na debaty, které vedli jeho obdivovatelé v polovině devadesátých let o zcela jistém udělení Nobelovy ceny za ekonomii. Klausův model české kupónové privatizace se dnes na universitách ve světě přednáší jako příklad výrazného neúspěchu a sám autor je, občas i veřejně, mezi ekonomy a politiky terčem lehkých posměšků.

Mezi nejznámější a nejčastěji opakované i na tak prestižních setkáních, jako je Světové ekonomické fórum v Salzburgu a Davosu, patří náznak přeřeknutí se, při kterém se k upřímnému gaudiu publika je profesor Klaus zmíněn jako "profesor klaun". Oba pánové totiž mohou znamenat hodně v politice české, ale Evropa má jiné problémy a jiný styl politického chování a vyjednávání.

Pokud bude jeden z nich zvolen za presidenta České republiky, měl by si rychle uvědomit, že se Evropě musí přizpůsobit. Už jenom proto, že Evropa se zcela určitě nebude měnit kvůli lehce posmívaným kapricům jakéhokoliv nového českého presidenta.