Britská předvolební kampaň nabírá obrátky

Po vyhlášení termínu parlamentních voleb se očekávalo, že se uvolní stavidla brzdící energii, kterou si hlavní politické strany nachystaly na týdny zbývající do zákonem předepsané lhůty šedesáti dnů do hlasování voličů. Jeho výsledek určí, zda se potvrdí dlouho převládající přesvědčení, že labouristé se po třech výhrách za sebou nemohou vyhnout odevzdání vládní moci. Ale tak jako se dlouholetí korunní princové nakonec nedostávají na vytoužený trůn, podobně se od začátku letošního roku začínaly objevovat náznaky, že vůdce toryů David Cameron nemá svou výhru tak jistou, jak se dosud zdálo. Odkud se vzaly ty pochybnosti?

Z posunů nálady ve společnosti, která je stále ještě otřesena důsledky hospodářské a finanční krize a kde největší starostí voličů je, zda ta strana, které odevzdají svůj hlas, spolehlivě zemi vyvede do klidnějších vod. Ačkoli už premiér John Major pro Spojené království při projednávání maastrichtské smlouvy o měnové a hospodářské unii vyjednal, že libru nemusí vystřídat společná evropská měna, tak na britskou veřejnost výstražně působí akutní potíže, které nyní zažívá Řecko kvůli dlouho utajovaným rozpočtovým deficitům. Protože rozpočtový deficit Spojeného království je na stejné úrovni a úroveň zadlužení britských domácností je na úrovni zadlužení domácností amerických těsně před tím, než exploze neodůvodněně levných hypoték srazila na kolena trh nemovitostí a Spojené státy se propadly do největší hospodářské krize od druhé světové války. Když v Británii přijde řeč na tato fakta, nejčastěji je slyšet něco, co zní jako pískání do kroku při chůzi tmou půlnočního lesa.

Jak se tyto potlačované, ale sílící obavy promítly do přízně voličů vůči hlavním politickým stranám? Výrazně, protože toryové sice nadále v průzkumech veřejného mínění vedou, ale přišli o více než desetiprocentní náskok před labouristy, který se ještě před rokem zdál neotřesitelný. V britském většinovém jednokolovém volebním systému může menší náskok předznamenat velice nejisté vítězství, anebo v součtu dokonce neúspěch.

Propočty důsledků slábnoucího vedení toryů ukázaly riziko, že by sice mohli získat nejvíce poslaneckých mandátů, ale že by – což se v Británii naposledy stalo před více než třiceti lety – vítěz neměl v Dolní sněmovně většinu. Při takovém výsledku by se mohlo stát, že takzvaně druzí na pásce, labouristé, by mohli být schopni představit menšinovou vládu, která by se opírala o podporu věčně třetích vzadu, liberálních demokratů.

Je-li skóre utkání na vážkách, soupeři se snaží nasadit všechny možné zbraně. Britští voliči se letos poprvé dočkají přímých televizních střetů obou volebních lídrů a ta první byla naplánována na dnešní čtvrtek. Gordon Brown a David Cameron a s nimi i vůdce liberálních demokratů Nick Clegg dostanou celkem tři příležitosti dokázat ve vzájemném souboji, co dovedou. Následující sondáže reakcí veřejnosti by mohly o výsledku voleb mnohé napovědět.

Amerikanizaci britských volebních mravů dokazuje fakt, že do zápasu o přízeň voličů se zapojily i manželky stranických lídrů. Rusovlasá Sarah Brownová podpořila svého muže již při labouristickém kongresu v roce 2008, zatímco bruneta Samatha Cameronová, přezdívaná „Sam Cam“, se stále ještě zcela nezbavila hanlivé nálepky snoba. Proto jedna z jejích prvních cest v rámci předvolební kampaně vedla do zařízení, které pro bezdomovce provozuje jedna nezisková organizace.

Nasazení všech možných zbraní lze pochopit, protože sázka v letošních volbách je zcela výjimečně vysoká. Gordon Brown obhajuje dosud jen jaksi propůjčený premiérský titul. Pokud by se mu to však podařilo, labouristé by pod jeho vedením již čtvrtým vítězstvím v řadě vstoupili do historie.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.