Břetislav Tureček: Palestinská vlajkosláva
Před dvaceti lety obsadili Iráčané Kuvajt, a protože to odporovalo momentálním zájmům Spojených států, svět se pomalu chystal do války. Československo si tehdy užívalo plnými doušky svobody a také hltalo nové dojmy ze světa.
Když pak v zimě 91 Američany vedená koalice válku proti Iráku skutečně zahájila, sledovali jsme to s přáteli na vysokoškolských kolejích v přímém televizním přenosu.
Pamatuji si ale ještě jednu formu přimknutí k novému velkému spojenci. Na tržištích a dokonce i na tělech některých Čechoslováků se objevila trička velebící krvavou blízkovýchodní válku.
S malůvkami amerických válečných letadel, nápisem Pouštní bouře a vlaječkami desítek států, které se tehdy k tažení proti Saddámovi přidaly. Samozřejmě tam byla i československá vlajka.
Tolik bylo nadšení pro věc, o které jsme toho moc nevěděli, a kde jsme tak pevně věřili, že stojíme na straně jednoznačného dobra.
Vzpomněl jsem si na to všechno v posledních týdnech několikrát. Nejen když počátkem srpna uplynulo 20 let od Saddámova vpádu do Kuvajtu, o kterém se mimochodem dodnes spekuluje, zda k němu nedala iráckému diktátorovi zelenou tehdejší americká velvyslankyně v Bagdádu.
Občas mi takové myšlenky blesknou hlavou i tehdy, když sleduji současnou blízkovýchodní politiku České republiky – také je poměrně jednoznačná a příliš nepřipouští nějaké odstíny šedi.
Nejvíc mě ale fangličkářství zaráží u Palestinců. V arabské části Jeruzaléma ale nevlají palestinské vlajky, to ostatně izraelské úřady zakazují a trestají. Zato jsou tu k vidění desítky vlajek tureckých a člověk si chvílemi připadá jako v Istanbulu.
Turecké vlajky se objevily na prodejně potravin, kam chodím pro čerstvé chlebové placky. Vlají na směnárnách, v autobusech se kývají nad hlavami palestinských řidičů. Při pozorném pohledu na obzor „města míru“ jsou dokonce vidět i na střechách soukromých arabských domů.
Hlavním hrdinou je tady turecký premiér Erdogan, který řadou výroků i činů namířených proti Izraeli ujistil Palestince, že stojí na jejich straně více než kdokoli jiný. Moc hrdinů stejně na výběr nemají.
Jejich vlastnímu prezidentovi Abbásovi už dávno vypršel mandát, u moci se s podporou Izraele a Západu drží protiústavně. Velká část Palestinců je hlavně přesvědčená, že právě teď ve Washingtonu zaprodává jejich zemi.
Hlasitější část obyvatel Palestiny má dnes tedy jasno, kdo je s nimi a kdo proti nim. Otázky si moc nekladou. Dobro i zlo mají jasnou tvář a jestli má jejich turecký hrdina nějaké postranní úmysly, to je nezajímá.
Ohrnovat nad takovým postojem Palestinců povýšeně nos ale dost dobře nejde. My jsme před dvaceti lety s tričky Pouštní bouře a americkými vlaječkami nebyli o tolik jiní.
A to jsme měli demokracii, svobodné volby a okupační vojáci byli na odchodu.
Autor je blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
![tajuplny_ostrov.jpg tajuplny_ostrov.jpg](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/dc6840ce882ec3bac8e628bfab9f5bc9.jpg?itok=MGjKRqj7)
![](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/6515d334428e57ce276151baa6fa5313.jpg?itok=m8R2tATO)
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.