Břetislav Tureček: Izraelská polévka

25. červen 2010

Představte si, že ve dvou přijdete do restaurace, objednáte si dvě sodovky a jednu polévku. Jsou země, kde číšník s pohrdlivým úsměškem pronese: „A to je všechno?" A pak jsou místa na Zemi, kde nejenže nebude obsluha dělat z hostů opovrženíhodné šetřílky, ale beze slova vyjde vstříc jejich přání. K takovým zemím patří Izrael.

Pokud si dva lidé objednají jednu polévku, vůbec nikdo se nad tím nepozastaví. A když servírka za pár minut donese misku s horkou dobrotou, přidá k ní s úsměvem také dvě lžíce. Stejně přistanou na stole automaticky dva příbory, když si dvojice objedná třeba jeden sendvič, mimochodem zpravidla opravdu obrovských rozměrů. Obsluha neuvádí hosty do rozpaků hloupými dotazy, zda se budou o pokrm dělit. Prostě mlčky předpokládá, že si mohou chtít zobnout oba.

Podobná překvapení zažívá návštěvník izraelských restaurací a kaváren, když dojde na horkou aktualitu českých debat o úrovni pohostinství - tedy nabídku vody z vodovodu. V Izraeli jsem už mnohokrát viděl, že o ni nějaký host požádal, číšnice si objednávku beze slova zapsala a vzápětí také vyplnila. Dát hostovi třeba ke kávě nebo i k pivu bezplatně půllitr vody prostě Izraelcům zjevně nedělá problém.

Někde mají systém ještě propracovanější. Poblíž barového pultu bývá automat na chlazenou vodu a zásoba kelímků. Každý host si může libovolně natočit, a občas je možné zahlédnout, že se někdo přijde rychle napít z ulice a zase odkvačí pryč.

O Izraelcích se říkají dvě paradoxně protichůdné věci. Když cestují po světě, na rozdávání spropitného jsou mimořádně skoupí. A naopak, když cizinec přijede do Izraele, narazí na účtenky s důrazným textem, že dýško není zahrnuté v ceně. Jde o připomínku, že v Izraeli je téměř povinností dávat obsluze deset procent útraty. A dokonce jsem byl jednou svědkem incidentu, kdy hosté při placení dali spropitné o něco méně než očekávaných deset procent a servírka je na to velmi důrazně upozornila.

Už jsem se ale nad touhle zvláštností přestal pozastavovat. Teď jsem zase strávil dva týdny na dovolené v České republice a chvíli mi trvalo pochopit, že usměvavá a úslužná obsluha, která by mi i třeba půjčila prodlužovačku k notebooku, asi opravdu nepřijde. A došlo mi, o kolik je izraelský desátek zaslouženější, než třeba jediná koruna, která by skončila v kapse nějakého zvlášť vydařeného českého číšníka. A že jich pořád je!

Spustit audio