Bojovní triceratopsové

Dinosaury z čeledi Ceratopsidae zdobily nápadné rohy a krční límce. Paleontologové je obvykle interpretují jako poznávací znamení druhu nebo jako nástroj, který sloužil k obraně před nepřáteli. Stopy poranění na hlavách triceratopsů ale naznačují i další možnost: rohy mohli dinosauři používat v soubojích s příslušníky svého vlastního druhu.

U současných zvířat platí, že tvar a umístění rohů se odráží ve způsobu boje. Paul Sereno a jeho kolegové vycházeli z myšlenky, že pokud by různé druhy ceratopsidů své rohy používaly k vnitrodruhovým soubojům, měla by se poranění jejich lebek nějak odlišovat. Naopak, pokud by sloužily k obraně před nepřáteli nebo jen k předvádění se, neměly by být ve zraněních podstatné rozdíly. Ve své studii Paul Sereno srovnával stopy poranění na lebkách triceratopsů a jejich příbuzných centrosaurů.

Triceratopsům vyrůstaly z čela dva dlouhé rohy a na nose měli umístěný jeden kratší roh. Centrosaurus měl naproti tomu dlouhý roh na nose a krátké čelní rohy. Detailní zkoumání 400 muzejních vzorků těchto druhů ukázalo, že poranění určitých lebečních kostí bylo u triceratopsů asi desetkrát častější, než u centrosaurů. Paleontologové se domnívají, že je to důsledek soubojů, při kterých se triceratopsové svými rohy zaklesli do sebe a přetlačovali se podobně, jako to dělají dnešní jeleni či antilopy. Rohy centrosaurů naopak mohly sloužit jen jako vizuální znak nebo spolu jejich majitelé bojovali jiným způsobem.