Boj se zlem

Lidé dobré vůle během dvaceti uplynulých století opakovaně činili pokus přerušit bludný kruh násilí odpuštěním, přestože vždy byli v pokušení upřednostnit starozákonní oko za oko, zub za zub. A k odpuštění bylo vždy potřeba více odvahy než k odvetě. I dnes se při pohledu na počínání teroristů zdá, že nezbývá než vymýtit toto zlo silou. A i dnes existuje pochybnost, zda zrovna silou lze terorismus porazit. Váha papežova poselství je přímo úměrná tomu, kolik je lidí dobré vůle, kolik je jich mezi křesťany, muslimy, židy či mezi bezvěrci. Papež totiž samozřejmě nemůže být autoritou pro člověka, který touží po vítězství, které zajišťuje moc a prospěch.

Proti rozhodnutí střetnout se se zlem láskou nemluví pouze věčné riziko, které je s takovou strategií spojeno, riziko, že lidé nedobré vůle budou dobro vnímat jako slabost. Stejně silným důvodem, proč výzva k lásce a odpuštění nebývá vyslyšena, je neochota opustit slibný byznys. Nezvítězit neznamená prohrát, protože kromě vítězství a prohry existuje i smír. Nezvítězit ovšem znamená nevydělat, a s tím se mohou smířit skutečně pouze lidé dobré vůle, které nezajímá jejich osobní prospěch teď a tady. Už Kristus říkal, že jeho království není z tohoto světa. Zlo skutečně lze porazit dobrem, ale v relacích tohoto světa to není výhodný byznys a lidé dobré vůle ho nepřekazí. Jsou a vždy byli v menšině. Nicméně vždy byli, jsou a budou. A jejich vítězstvím je jejich dobrá vůle.