Boj proti terorismu po česku

Pak není nevysvětlitelné, že různí politici vyjevují na veřejnosti názory v otázkách mezinárodního terorismu, které jsou - lidově řečeno - hodně daleko od mísy.

Místopředseda sněmovny i KDU-ČSL Jan Kasal například neváhá na úterních stránkách deníku PRÁVO sdělit čtenářům, že (cituji): "Mezinárodní terorismus, obávám se, jde úplně jinudy, než si to namalovali američtí generálové před rokem a půl." Konec citátu.

Vím, že je to vytržené z kontextu, pan Kasal má asi na mysli irácké tažení proti režimu Sadáma Husajna, které vskutku nabralo jiný směr, než bylo předpokládáno, ale na druhou stranu - Bože můj! - vždyť globální boj proti terorismu není jen a výhradně americká účast v Iráku, nýbrž soubor tak komplexních opatření, činností a akcí, že promotané a nezvladatelné půtky na české domácí scéně, jakkoli komplikované, a jimž pan poslanec asi rozumí, jsou proti tomu skládáním pravidelných kostek jednu na druhou.

Nicméně jeho výrok, což si možná ani pan Kasal neuvědomil, se dá vyložit i jako špílec proti americkým generálům, kterým se jejich teroristické plány vymkly z rukou.

Jan Kasal se v další z pasáží mlžného rozhovoru neobává, že by něco podobného jako v severo-osetském Beslanu bylo možné u nás, neb - podle něj - naši lidé by si prý všimli, že někdo o prázdninách pašuje do školy výbušniny. Možná pan Kasal nečetl tytéž agenturní zprávy o dílčích teoriích ohledně tragédie v Beslanu, co já, ale jedna z nich počítá s možností, že útočníci mohli do školy dostat výbušniny a zbraně o prázdninách díky korupci; česky: díky podplaceným školním či jiným autoritám.

To už zní povědomě i pro české ucho, že? Takže v tomhle ohledu bych toto nebezpečí nepodceňoval. A to obzvlášť ne u nás, v Čechách, kde kupříkladu v témže týdnu, ve kterém proběhla beslanská tragédie vyšlo najevo, že jeden vysoký policejní důstojník asi prodával tajné informace příslušníkům podsvětí, a že u jiného policejního důstojníka se skrýval mezinárodně hledaný podvodník s dolarovými šeky.

S protiteroristickými iniciativami hodlají ve středu přijít na vládu ministři obrany Karel Kühnl a ministr vnitra František Bublan, a na scéně se objevil i návrh dalších politiků.

Ministři obrany a vnitra hodlají předložit návrhy šesti scénářů, při kterých by v boji proti terorismu mohlo být nasazeno až deset tisíc vojáků. Fajn. Skvělý nápad.

Mám jen skromný dotaz: Jak to, že tohle už dávno není součástí běžné praxe genštábu, potažmo ministerstev obrany a vnitra? Dvě budovy Světového obchodního centra se po náletech dopravních letadel zřítily na Manhattan před třemi lety. Že se poté nepodařilo dvěma českým obrněným transportérům dojet nějakých sto kilometrů ze svého odložiště do centra Prahy, kde měly chránit sídlo Svobodné Evropy, bylo k smíchu. O něco směšnější by ale bylo, kdyby dodnes, respektive do zítřejšího jednání vlády, nebyl nikdy předložen návrh - jak to říct? - na to, aby armáda uměla rozpohybovat nějakou třetinu svého stavu do činnosti, která je jí jaksi předepsána?

V případě, že tu dosud podobné mechanismy nemáme, pak se občan věru může cítit ohrožen. A to v době, kdy se ještě vůbec nic neděje.

Další návrh, tentokrát z dílny sociálních demokratů, navrhuje zřízení jakéhosi "úřadu pro mimořádné situace", tedy něčeho podobného, co už léta babrácky (soudě podle diskutabilních výsledků samotných protiteroristických akcí) funguje v Rusku.

Chvíli mi trvalo přijít na to, proč by v Česku měl být zřízen další úřad, který by musel asi mít kompetence hladce přesahující exekutivní moc několika ministerstev dohromady, popřípadě celé vlády. A to ještě s krajně neprokazatelným dopadem na zlepšení celkové bezpečnostní situace. A to ještě přihlédaje k tomu, že na tyhle věci už tu je buď ministerstvo vnitra, a jeho police, popřípadě ministerstvo obrany, jeho armáda a její generální štáb, nebo obě ministerstva dohromady - plus všechny naše zpravodajské služby, kolik už jich je.

Ale za zhruba dvanáct vteřin mi to šlo. Někdo asi chce, aby skutečnou operativní výkonnou moc měl někdo pěkně na povel a pod palcem. Ano, pointu už jste si mohli nejpozději teď domyslet sami: Pan Přibyl přece nemá zrovna co dělat, to by bylo místečko pro něj jak ušité! Děkuji, nechci. Zkuste, prosím, něco jiného.