Boj o Proroka Muhammada

Kolem roku 610 během jedné ze samotářských meditací, které periodicky vykonával v jeskyních u Mekky, začal mít vidění a sluchová zjevení jako Jéžiš na hoře Tabor o 600 let dříve. Taky by se dalo při trochu zjednodušení říci, že křesťanství a islám představují herezi od židovství a jsou to náboženství, která už svého Mesiáše mají, kdežto Židé na něho stále čekají.

Díky svým zjevením se Muhammad stal posledním z biblických proroků. Ze zápisů jeho proroctví vznikl Korán, díky kterému se Arabům umožnil přístup do společnosti národů knihy, Židů a křesťanů, kteří již měli Tóru a evangelia. Ti, kteří uznávali proroka Muhammada, přijali islám a přestali uctívat astrální náboženství Slunce, Měsíce a Venuše. Slovo islám pochází z kořene SLM aslama a znamená podrobit se Bohu.

Tak jako Židům zakazuje halacha zobrazování Boha, tak věřícím Arabům zakazuje šaría zobrazování Muhammada, který přeměnil islám v obávanou moc. Zemřel roku 632 v Medíně a nezanechal mužského potomka. A právě zakázané zobrazení proroka v jakékoliv podobě a ještě navíc posměšné je základem konfliktu, který nyní plní média na celém světě. I když tento zákaz se v muslimském světě již všude nedodržuje. I ve velice ortodoxním Íránu si lze obrazy Muhammada dnes koupit.

Zopakujme si, co se kolem karikatur proroka stalo. Dne 30. září 2005 zveřejnil dánský list Jyllands-Posten 12 karikatur Muhammada, který měl na hlavě turban ve tvaru bomby s hořící roznětkou. K otištění došlo poté, co byl list osloven spisovatelem, který si stěžoval, že nemůže najít kreslíře, který by byl ochoten pod vlastním jménem ilustrovat jeho knížku o Muhammadovi. Kulturní editor listu pak řekl, že nežádal na karikaturistovi zesměšňující kresbu, ale karikatura je v Dánsku takhle chápaná

"Podobně zacházíme s každým", řekl. Dne 20. října velvyslanci muslimských zemí v Dánsku protestovali u dánského premiéra, což mělo za následek, že dánský předseda vlády Anders Fogh Rasmussen se v novoročním projevu snažil o smíření s muslimy a nepřímo se jim omluvil za karikatury. Nemožnost zveřejňovat karikatury kohokoliv v euroatlantické civilizaci, které za omluvou cítili sousední Norové, vedlo redakci tamního časopis Magazine k rozhodnutí karikatury rovněž otisknout. Vyšly 10. ledna 2000.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a 26. ledna Saudská Arábie odvolala velvyslance z Dánska a státem podporované supermarkety v Kuvajtu oznámily bojkot dánských výrobků, tedy hlavně sýrů, které byly staženy z pultů. Bojkot se ale dnes týká i dětských hraček, z pultů zmizelo Lego. A i nadnárodní řetězce jako je třeba Carrefour odstranil veškeré dánské produkty ve svých obchodech v Egyptě, Ománu, Kataru a Spojených arabských emirátech.

V sobotu 4. února již oznámil Írán hospodářské sankce vůči všem zemím, které karikatury otiskly. Napsal německý Die Welt. Nepokoje dále eskalovaly 30. ledna, kdy ozbrojené komando vniklo do sídla Evropské unie v palestinském pásmu Gazy a žádalo omluvu Dánska a Norska. Unie se postavila na stranu obou států s tím, že svoboda projevu patří k základním svobodám.

Den na to se přesto dánský list omluvil. Dne 1. února karikatury proroka Muhammada zveřejnila na protest řada evropských deníků a tím situace eskalovala až k současným násilným činům a výhrůžkám, které zazněly o víkendu v Londýně, kde vyšly do ulic stovky muslimů, které nesly plakáty s nápisy - Evropo zaplatíš, přijde tvoje 11. září nebo Masakrujte ty, kteří napadají islám. Jak je situace komplikovaná, předvedla se svou příznačnou důsledností ve středu 2. února britská televize BBC, která ve svém pořadu New Night měla jako hosty šéfredaktora novin Die Welt Roberta Koeppela a dva muslimy: jeden hájil zveřejnění karikatur a druhý byl proti.

Moderátorka, aby pořad ještě více zamotala, se Koeppela zeptala, jestli by ve svém listě dovolil zveřejnění antisemitského vtipu. On odpověděl, samozřejmě existují hranice, za které bychom nešli. A v tom je nejspíš hlavní problém. Tyto hranice jsou v každé zemi trochu jiné. V Dánsku by si vtip, který by se dal vykládat antisemitsky, mohli nejspíš dovolit otisknout. V Německu díky šoa tedy holocaustu něco takového bude ještě dlouho nemožné.

A proč se k válce o Proroka jinak staví Velká Británie, kde karikatury stejně jako v USA neuveřejnili, na to odpověděl v Britských listech Jan Čulík takto. Možná se editoři báli následků. Možná je to součástí větší zdvořilosti v britském veřejném životě a důsledkem vyhnout se urážení jakýchkoliv skupin bez důvodu. Avšak odráží to také rozdíl v tónu debaty o přistěhovalectví a multikulturalismu.

V Británii na rozdíl od Evropy neexistuje pocit, že dochází ke střetu civilizací a že jsou evropské hodnoty ohroženy. Britové mají daleko hlubší zkušenosti s rozdílnými kulturami a zacházejí s těmito rozdíly daleko pragmatičtěji. Většiny britských novin si nepřeje vyvolat konflikt s velkou částí britských občanů arabského původu.

Problém vztahu ke karikaturám je ale v tom, jak naznačují právě někteří komentátoři, že muslimové nežádají respekt a korektní zacházení, ale pouze to, abychom se podrobili jejich šaríji, tedy právu, a to je samozřejmě vyloučené. Na druhé straně je pochopitelný protest mírumilovných Arabů, kteří už mají plné zuby toho, že jsou považováni všichni za teroristy. Pokud však nebudou hlasitě proti extrémistům vystupovat doma, nikdo je nebude brát moc vážně.