Bláznivé závody

Státy zlákané vidinou důležitější role ve výběru kandidátů a značnými příjmy z televizních soubojů se předhání v tom, kdo dříve uspořádá primárky. Může se stát, že až 23 jednotlivých států, včetně tak významných jako Kalifornie, Florida a Nevada, budou hlasovat v primárkách už v příštím lednu, neboli deset měsíců před řádnými volbami. Pomenší stát New Hampshire, který vzhledem k tradici ranných primárek je všeobecně pokládán za jakýsi indikátor nálad, ve snaze si toto postavení udržet, už uvažuje o zahájení korespondenčního hlasování v prosinci letošního roku, tedy skoro rok před termínem voleb.

Náklady na kampaň jsou od voleb k volbám vyšší a v roce 2008 jednoznačně překonají dosavadní rekordy. Svědčí o tom již předběžné údaje. Hillary Clintonová nedávno dala do kupy 2,5 milionu dolarů během jednoho galavečera v Hollywoodu. Celkově za první čtvrtletí letošího roku se může pochlubit pěknou sumičkou 26 milionů. Šest čelních demokratických uchazečů již dalo dohromady 110 milionů dolarů. Hlavní rival Clintonové Barack Obama má jen o pouhý milionek méně než ona, ale zato od stovek tisíců drobných přispěvatelů, hlavně přes internet. Třetím nejúspěšnějším mezi demokraty, aspoň co se sběru peněz týče, je bývalý guvernér Mitt Romney, který už má na kontě přes 20 milionů, a to i přes trvale nelichotivé kritiky deníku The New York Times. Žádný z republikánských favoritů včetně senátora Johna Mc Caina zdaleka nedosahuje těchto závratných met. Ať počítáme, jak počítáme, množina uchazečů o úřad amerického prezidenta činí nyní 20 lidí. Ti z nich, kteří budou muset vydat větší část svého volebního fondu na primárky v tak drahých státech, jako je Kalifornie nebo New York, mohou předčasně vypadnout z dalšího klání, a tudíž přijít o možnost prezentace svých názorů na palčivé problémy země. I když obstojí nebo třeba i zvítězí v New Hampshiru, už začátkem února může klopýtnout na výdajích v Kalifornii nebo jiném velkém státě.

Proces nominace prezidentských kandidátů prošel v minulosti četnými změnami. Ty tam jsou doby zdlouhavých polemik, jak je vedl v roce 1858 Abraham Lincoln, minulostí je i politika "zakouřených místností", jak se prováděla ještě na konci minulého století, kdy se o všem rozhodovalo, jak by se řeklo u nás, v příšeří stranických sekretariátů. Když v roce 1952 o prezidentství usiloval generál Dwight Eisenhower, konalo se jen osm primárek, u nichž dominantní efekt měly jenom primárky ve zmíněném New Hampshiru. Již tenkrát se mluvilo o odložení primárek na pozdější dobu, blíž k volbám. Opačný vývoj však přišel s Jimmym Carterem, který vedl volební kampaň po celé čtyři roky a skutečně to dokázal dotáhnout z nepatrného guvernéra až na prezidenta Spojených států.

Povaha předvolebních kampaní se mezitím změnila k nepoznání. Hlavními hybateli nálad jsou dnes televize, negativní reklama a "fundraising", což je sbírání peněz do volebního fondu. Kandidáti lítají z města do města, objevují se na krátkých tiskových konferencích a tráví čas hlavně s potenciálními dárci peněz, kterým se posměšně přezdívá "tuční kocouři". S lidmi už prakticky nekomunikují jinak než na volebních shromážděních pro pozvané. Televizní vystoupení zcela nahradila osobní přítomnost. Manažeři volebních kampaní mají rozlousknout tvrdý oříšek: je lépe věnovat čas a peníze na vysilující šňůry po malých státech, anebo si počkat a zasadit rozhodující úder ve státech velkých a lidnatých? Na druhé straně, bude jejich kandidát požívat mediální důvěry, když zvítězí ve velkém státě, aniž by se vystavil testu v malém? New York a Kalifornie jsou známy tím, že většinově hlasují pro demokraty. Jak vítězství v těchto státech ovlivní republikánské voliče? Pomůže to kandidátovi, který se těší největší podpoře spíš na Středozápadě, nebo v okolí Skalistých hor? A jaký efekt bude mít internetová reklama, v minulých volbách skoro neznámá?

Měnit cokoli v době zbylé do příštích voleb je nereálné, ale je nejvyšší čas se zamyslet nad účelovostí procesu selekce kandidátů. Skupina čelních politiků z obou stran již pracuje na plánu, který by měl podstatně zkrátit předvolební kampaň a soustředit primárky do velkých regionů, nikoli do jednotlivých států. Podle jejich představ by celá země byla rozdělena do čtyř regionů, z nichž v každém by se konaly primárky v těsném sledu za sebou, první v polovině června a poslední v polovině srpna. Pořadí by se měnilo prostou rotací. Závěrečné celonárodní nominační sjezdy stran by se konaly v září ve střídavém pořadí.

Zkrátit a zlevnit volební kampaně by bylo záhodno podle názoru všech, leč je to zatím jen zbožné přání. Jak víme ze zkušenosti, ne každí zbožné přání má šanci stát se skutečností.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .