Bída ODS (a dalších stran)

Co chvíli si opakuji, že se nemám ukvapovat, protože vnímám politickou scénu skrze média, jejichž režie (nebo dokonce manipulace) může výsledný dojem zkreslit. Což se stávalo. Byla období mediální nepřejícností, ba dokonce zlomyslností, třeba vůči Josefu Luxovi, pak vůči Miloši Zemanovi. Jeden čas media okatě fandila Václavu Klausovi, aby ho - táž média - za nějaký čas zahrnula nepřízní. Musím dodat, že v této úvaze nepřihlížím k obrazu, který mi nabízí TV Nova, protože se mi to prakticky neosvědčilo. - Že by byla současná mdloba ODS pouhým mediálně fabrikovaným dojmem? Svou odpověď zatím odložím.

Proč vlastně se pozastavuji zrovna u ODS? Protože se česká společnost ocitla - ať si to uvědomuje, nebo ne - v situaci nezbytí takových reforem, jaké bývaly v minulosti součástí tradiční pravicové politiky. V takové chvíli úloha strany, která se vydává za pravicovou, není bezvýznamná. Taková tady je - a vida: působí mdle. Myslím, že to není pouhý mediální dojem.

Třeba kauza Kořistka. Nepřeceňuji ji. Obdobné karamboly najdeme v rejstříku i jiných stran. Tenhle se stal zrovna teď mediální lahůdkou. Všiml jsem si ale, že když se k němu vyslovovali přední mužové ODS, bylo to - jak to říci? Bylo to nápadně málo chytré. - Jiný příklad. Umění udělat s politikem interview není u nás zrovna na výši, ale jsou výjimky. Jednou z mála je Alexandr Kramer v deníku Právo. Udělal tam nedávno (2. října) interview s panem Ivanem Langrem. Tento muž je těmi, kdo chovají k ODS antipatie, téměř démonizován. Možná, že tak jen vypadá. V tom interview působil mdle. Dokonce to, co tam říkal, bylo občas - nápadně málo chytré.

Přitom nelze říci, že by ODS byla stranou zabedněných. Příklad: Kdysi dávno jsem měl příležitost naslouchat výkladu pana Tošenovského o problémech Ostravska. To mělo hlavu a patu! Mohl bych uvést další příklady. Intelektový potenciál ODS, je-li jaký, se zřejmě nachází spíše na střední a nižší úrovni řízení. Ta je však mimo oblast mediální pozornosti. - A nyní se dostávám k zakopanému psu, který se zřejmě týká nejen ODS (podotýkám, že jde o pouhou domněnku).

Politika našich stran se netvoří zdola. Jejími tvůrci jsou jejich poslanecké kluby. Předem se omlouvám ojedinělým poslancům všech stran, o nichž následující slova neplatí. Ale měli jsme dost času na to, abychom poznali, že naši poslanci nejsou výběrem, nýbrž vzorkem. A ještě něco: zdá se, že o jejich klubech platí úsloví o řetězu, který je tak silný, jak je silný jeho nejslabší článek. - Kdo chce, může si to ověřit. Máte-li odvahu sledovat jednání v Poslanecké sněmovně (pokud nám to televize jednou za uherský rok umožní), asi užasnete nad nízkou úrovní racionality těch rozprav. Je to dílo právě těch nejslabších článků oněch řetězů. Když už je řeč o ODS, poznamenávám, že disciplína, v níž jsou její mluvčí vskutku znamenití, je nasazování psí hlavy jejich politickým protivníkům. Ale jiné strany na tom nejsou o moc líp. Např. to, co nynější ministryně zdravotnictví říká o svém resortu je - jak to jen říct? Je to nápadně málo chytré.

Lze této bídě čelit? Teoreticky ano. Kdyby se vnitřní dynamika jednotlivých stran stala samočistícím procesem. To by nastalo, kdyby si tento proces vynutil tlak veřejnosti. To je ale možnost zatím také jen teoretická. Nebo ne?