Bez prezidenta

Protože byla volba tajná, nelze přesně říct, jak hlasovali konkrétní zastupitelé anebo stranické kluby. Jisté je pouze to, že se vládní koalice neshodla na společném kandidátovi a nejsilnější parlamentní strana, sociální demokracie, zatím není jednotná v názoru, koho by chtěla vidět na Hradě. Pak ovšem všechno to složité taktizování, které politici předvedli, postrádá smyslu. Hlasy, které včera chyběly Burešovi a Pithartovi, mohou příště pro změnu chybět Zemanovi a ani pro Václava Klause nemusí hlasovat dostatečný počet levicových poslanců na to, abychom měli pravicového prezidenta. Naplňuje se tedy předtucha, že nějakou dobu nebudeme mít prezidenta žádného.

Nesejde na tom, zda to bude zaviněno neodpovědností našich poslanců a senátorů, anebo naopak tím, že jsou "superodpovědní". Podstatné je, že o pravomoci prezidenta se po druhém únoru zřejmě podělí předseda sněmovny a předseda vlády. Z hlediska sociálních demokratů to není žádná tragédie a ostatní strany mají alibi, protože na tom sotva co mohou změnit. Občané si na stát bez prezidenta zvyknou bez větších potíží a zřejmě jedinou skupinou, která je hluboce zklamána, jsou lidé pykající za nedbalostní trestné činy, kteří doufali v prezidentskou amnestii. Jakkoli se ovšem budeme snažit brát včerejší dění ve Španělském sále věcně, s nadhledem, máme právo i na emoce. Například na pocit, že si z nás politici dělají dobrý den.