Beru úplatky, tedy jsem

Srovnatelné je to, řekl bych, například s policistou, vykrádajícím banky, se zkorumpovaným ministrem, s duchovním ve službách Ďábla nebo třeba s lékařem-vrahem... Ve výčtu chybí ještě například trestně stíhaný přísedící u soudu, ale to už (tuším, že v Brně) nějak vyřešili. Málokde je možné zahlédnout tak viditelné odchylky od původního smyslu práce, jako v případě policistů, kteří páchají trestnou činnost. Mají to v poslední době těžké:

Ministr je honí do práce na silnicích, posílá je služebně do bordelů, musí vystupovat jako relativně špatně placený kompars při zatýkání údajných padouchů před kamerami všech možných televizí, a aby té služební bídy nebylo dost, v poslední době jim namlátí kdejaký hejhula, kterého si dovolí kontrolovat.

Žerty stranou - prokázané korupční chování například právě policistů ve službě je vodou na mlýn všem těm, kteří prostě nějak nemohou uvěřit tvrzením politických (i vládních) představitelů, když opakovaně veřejnost ujišťují, že špatné umístění České republiky ve světovém korupčním žebříčku je způsobeno nějakou nepřízní osudu a špatnou metodikou užívanou při výzkumu.

V České republice korupce zřejmě neexistuje jen tehdy, soudí-li se to podle pravidla, které kdysi - v dřevních dobách budování kapitalismu - veřejně aplikoval na stav a průběh transformačního procesu někdejší sportovec, tehdy předseda vlády, nyní prezident republiky Václav Klaus. Tehdy jaksi "sportovní" terminologií tvrdíval, že faul, který rozhodčí neodpíská, není faulem. Jak dopadly výsledky této sportovní "pravdy" například v ekonomické oblasti, to můžeme se smutným přehledem a jistotou vidět všude kolem sebe.

Proklatě špatné výkony cizineckých policistů, kteří za úplatu nechávají projíždět přes hranice automobily s nelegálními běženci mohou být jednou podobou celku, jedním plastickým znázorněním situace. Na jiné straně se spousta nikdy nevyzkoumaných - nebo jen těžko ověřitelných - odchylek od toho, čemu se kdysi říkalo "morálka", může skrývat za informací o tom, že majetkové přiznání za loňský rok (ano, slyšíte dobře, za loňský rok 2002, a to máme prosinec 2003) neodevzdalo dosud 46 poslanců sněmovny a 11 senátorů. V Poslanecké sněmovně nejčastěji "hřešili" poslanci opozice, tedy KSČM a ODS, v senátu ctní senátoři ODS.

Zatímco Pepa Normál, tedy vy i já, jsme stíháni za banálnější prohřešky, jako například za pozdě odevzdané daňové přiznání, jedinou možnou sankcí pro zákonodárce, kteří se neodevzdáním majetkového přiznání prohřešují proti liteře zákona o střetu zájmů je - po příslušném projednání v příslušných mandátních a imunitních výborech - zveřejnění jejich jmen. Zákon o střetu zájmu by tu přitom, člověk předpokládá, neměl být pro srandu králíkům, nýbrž by měl, byl-li by nějak sankčně zvýrazněn, sloužit tomu, aby významní představitelé jednoho z tzv. "pilířů demokracie", tedy moci zákonodárné nehrabali pod sebe, jako se to jinak děje všude kolem.

Smutné je, že nějaké občanské vyhrazení se proti tomuto fenoménu, tedy proti úmyslnému nedodržování pravidel, je vyhrazeno nejspíš jen několika šílencům, nebo také skupince pamětníků nějakých dávných dob, kdy dané slovo se ještě dodržovalo, a za urážku dámy se vyzývalo na souboj.

Jenže ono to je jednodušší - někde něco nedobře funguje v tom, čemu se říká správa státu. Není přece přípustné neustále přistupovat na to, že existují nějaké tisíce výjimek, že tohle a tamto dělá jen pár nějakých divných jedinců. To jsou všechno jen nekonečné výmluvy, za posledních čtrnáct let se v tomhle ohledu stav věcí jen zhoršuje, takže co? Veřejnost si za určitou jistotu, které by se jí mělo dostávat od jí nadřazených státních institucí, těžce platí - formou daní. Jistot ale ubývá skoro úměrně k tomu, jak se zvyšuje spotřeba tzv. "státu". A daně se také nezmenšují. Tak co s tím?

Jistě, mířím k nápadu na nějakou pěknou občanskou neposlušnost, jako například masové odmítnutí placení daní - pár miliónů neplatičů neodevzdá daně státu, nýbrž je poukáže na nějaký účet, státu nepřístupný. Na jedné straně bude vidět ochota daně zaplatit, na straně druhé by ten tzv. "stát" mohl pocítit, co by se stalo, kdyby ho nespokojení zaměstnavatelé, kterými ve skutečnosti občané jsou, přestali honorovat. Je to šílená myšlenka, běsná představa? Nemyslím. Není to ani o fous šílenější než představa policisty ve službách zločinu.