Benešovy dekrety včera, dnes a zítra

Zpráva zevrubně rozebírá pět dekretů a zákonů, týkajících se odsunu Němců a rovněž restituční zákonodárství z devadesátých let a to na základě dobrozdání, které zadal zahraničně politický výbor evropského parlamentu německému expertovi na mezinárodní právo Jochenovi Froweinovi poté, co Viktor Orbán, tehdy ještě ve funkci maďarského ministerského předsedy, označil tak zvané Benešovy dekrety za neslučitelné s evropským právem.

Spolu s dalšími experty dospěl Jochen Frowein k závěru, že až restituční dekret číslo šestnáct na jehož základě mohly bát odsouzeny osoby za údajnou neloajalitu i v nepřítomnosti, při čemž není zřejmé, zad jsou tyto rozsudky doposud platné, nepředstavují ostatní oblasti dnes už žádný právní problém. Konfiskace majetku proběhly hned po válečných letech a lhůty pro restituce majetku, při kterých byla v devadesátých letech zkoumána někdejší loajalita oprávněných osob, už také dávno vypršely. Ani skutečnost, že po válce nebyl vrácena československá státní příslušnost Němcům a Maďarům, nemá podle Froweina se vstupem Česka do Evropské unie co dělat, protože řešení státního občanství spadá do pravomoci národních států.

Překážkou není ani tak zvaný amnestijní zákon z roku devatenáct set čtyřicet šest, který patrónoval nejen válečné ale i poválečné násilné akce proti okupantům a zajistil tak beztrestnost i původcům mnohých brutalit při odsunu německého civilního obyvatelstva. Frowein ve svém dobru vzdání sice doslovně konstatuje, že tento zákon porušuje evropské právo, které státu ukládá chránit jednotlivce před násilím na svém uzemí před násilím. V tomto konkrétním případě však vychází z předpokladu, že amnestijní zákon byl reakcí na nacistické zločiny, které také nebyly objasněny. Podle jeho názoru není zřejmé, podle jakých unijních principů by dnes ještě mohly být před soud postaveny osoby,které celý život věřily, že za své činy nebudou pikat. Něco jiného je to prý v případě nepotrestaných nacistických zločinců, protože ti museli naopak počítat s tím, že k odpovědnosti dohnáni budou.

Čeští politici si oddychli. Z evropské komise mají teď černé na bílém, že poválečné zákonodárství nebude vstupu Česka do Evropské unie překážet. Lze vyvozovat z toho pohodlný závěr, že se tedy touto nepříjemnou kapitolou českých dějin netřeba dál zabývat, by bylo ovšem milné. Už jednou po odevzdání česko německé deklarace to čeští politici udělali a ukázalo se, že to byla chyba. Závěry evropské komise, že dekrety nebrání vstupu Česka do unie, signalizují obdobně jako před deseti lety česko německá deklarace, že má Česká republika příležitost podívat se své minulosti do tváře bez strachu z materiálních důsledků. Proto nezdůrazňuje evropská komise ani potřebu dalšího smířlivého gesta, které například Frowein výslovně doporučil v případě amnestijního zákona.

Klima, ve kterém by se Česká republika mohla tématem zabývat, by tedy mohlo být příznivější. Jaká konkrétně gesta je třeba udělat ukazuje příklad sousedního Slovenska, kde strana maďarské koalice sice nežádá profily Benešových dekretů, ale snaží se o to, aby byly novelami zákonů odstraněny jejich praktické důsledky, do dnes diskriminující půl milionovou maďarskou menšinu. V České republice čítá dnes německá menšina pár desítek tisíc a vyrovnat se s tmí, by muselo být v porovnání se Slovenskem hračkou. V Evropské unii je navíc diskriminace menšin nepřípustná, takže stinná stránka českých dějin se bude vracet na stůl znovu a znovu. Provajn není kromě toho jediný expert na mezinárodní právo.

I kdyby se ale všichni experti na světě shodli, že Česko není z právního hlediska dlužno nikomu nic, dluží cosi podstatného samo sobě. Nemá věru za potřebí, aby se s ním v evropském domě půlka nájemníku nezdravila...