Benešová a Němec

Marii Benešové přišla ministrova péče o zmíněného prominenta natolik podezřelá, že pověřila policii, aby věc prošetřila. Nepochybně jí bylo jasné, že si tím komplikuje život a kazí kariéru, aniž by měla šanci spor s ministrem vyhrát. Tvářit se ovšem, že se nic neděje, by ale představovalo profesionální i lidské selhání. Jsou zkrátka zápasy, které je třeba podstoupit, i když je nelze vyhrát. Takto asi vnímá situaci i premiér, který sice v ministru spravedlnosti musí vidět předsedu koaliční strany, ale současně mu je trapné asistovat u odvolání jeho oponentky. Nabídka postu náměstkyně ministra vnitra, respektive podpory při kandidatuře do Senátu, výmluvně vypovídá o tom, co si premiér o celé záležitosti myslí.

Marie Benešová nicméně o nějaké bolestné nestojí, oznámila, že má dost zkušeností a schopností uživit se sama. V tom, zda se sama uživí, ale není ten hlavní problém. Jejím odvoláním se v očích řady občanů jenom prohloubí znechucení politikou. Potvrzuje se, že politické obchody se provozují na úkor občanů, kteří tím pádem ztrácejí víru, že mohou svými hlasy něco ovlivnit. Odcházející státní zástupkyně si vysloužila respekt úsilím o stíhání korupce. Pan ministr, pravda, tuto její reputaci zpochybňuje, ale když se budou rekapitulovat jeho zásluhy, nejspíše bude v paměti veřejnosti zapsán jako ten, kdo pomohl z lapáku deviantovi a odvolal kurážnou ženskou, která si jen tak něco nenechala líbit. Co dodat? Jsou porážky, které jsou vítězstvím a jsou vítězství, která jsou trapná.