Běloruský prezident Lukašenko v útoku

Condolleza Riceová šla ve svých aktivitách ještě dále. Za prvé se hodlala v Litvě sejít se zástupci běloruské opozice. A za druhé. V odpovědi na otázku, zda by měl být běloruský režim svržen revolucí, podobné té, která ukončila existenci Sovětského svazu odpověděla, cituji, "že tyranii je možné svrhnout i silou, pokud to vede k demokracii."

Toto prohlášení vyvolalo podle očekávání negativní reakce jak v Bělorusku, tak i v Moskvě. Běloruský ministr zahraničí Sergej Martynov rozčíleně prohlásil v souladu s obvyklými komentáři prezidenta Lukašenka, že o osudu Běloruska nebude rozhodovat paní Riceová, ale tamní lid. Šéf Ruské diplomacie Sergej Lavrov řekl v jasné narážce na slova americké ministryně zahraničí, že Moskva nebude podporovat jakékoli změny, které by do Běloruska přicházely zvenčí.

Svržení vlád, ke kterým došlo v Gruzii, na Ukrajině a nejnověji v Kyrgyzstánu, vyvolává neklid v Rusku, které postsovětskou oblast považuje za sféru svého vlivu, ale mnohem nebezpečnější jsou pro Bělorusko a tamního prezidenta. Minsk je v takřka absolutní mezinárodní izolaci a i vztahy s Ruskem, poté, co Lukašenko v roce 2002 odmítl prezidentem Putinem navrženou formu Svazového státu, značně ochladly.

Lukašenko, který vládne v zemi od roku 1994 nedávno prosadil změny zákona tak, aby mohl příští rok potřetí kandidovat na prezidentský post, což dosavadní právo neumožňovalo. Minulý měsíc nechal rozehnat několik protivládních demonstrací.

V Bělorusku prý ale žádné změny nebudou. Alespoň to v úterním živě vysílaném projevu k národu tvrdil právě Lukašenko. Pomerančová revoluce na Ukrajině byla podle jeho slov banditismem, placeným ze zahraničí. Žádný banditismus, falešní revolucionáři ani peníze však neohrozí Bělorusko, dodal Alexandr Lukašenko. Jde podle něj o řádění imperialistů a boj o nové trhy, za což by Bělorusové museli později zaplatit.

Krátce po skončení přenosu, vysílaného z parlamentu Lukašenko začal s veřejným útokem proti přítomným polským diplomatům. "Neberte to jako hrozbu, ale chci vás varovat. Víme o vaší podvratné činnosti," oslovil běloruský prezident polského velvyslance Tadeusze Pawlaka. "Víme dobře, jak se proti nám snažíte poštvat polskou menšinu, ale nezapomeňte, jsou to běloruští Poláci a naši vlast považují za svou jedinou. Nepotřebují Polsko, Litvu ani žádnou jinou zemi, dodal zuřící Lukašenko, který vyjádřil přesvědčení, že jeho občané jej nikdy nezradí.

Proč se stalo terčem útoku právě polské diplomatické zastoupení? Lukašenko sice mluvil o působení diplomatů mezi polskou menšinou v Bělorusku, ale ta se už řadu let chová spíše umírněně. Nebezpečí běloruský diktátor cítí spíše v možnosti, aby se polští politici v budoucnu neangažovali v řešení krizí, jako tomu bylo v případě sousední Ukrajiny, kdy se polský prezident Kwašniewski přímo podílel na urovnání sporu mezi prezidentem Juščenkem a premiérem Janukovyčem, jehož vláda zfalšovala volební výsledky, což nakonec vedlo k novému hlasování a změně režimu.

Do kontrastu s polskými diplomaty, kteří podle něj usilují o rozbití Běloruska pak dal v uvozovkách "spřátelené" velvyslance Arménie, Ruska a Turkménie. Zejména velvyslanec poslední země, kde pro změnu vládne režim prezidenta Nijazova-Turkmenbašiho, stojí za zmínku. Ambasador Ilja Vieldžanov, bývalý sovětský generál, kterého Lukašenko označil za velkého přítele Běloruska, proslul často opakovanou větou. "Narodil jsem se jako komunista a také tak chci zemřít."

V Polsku sice útoky Lukašenka zaznamenali, ale není jim přikládána přehnaná váha. Premiér Marek Belka prohlásil, že se s Lukašenkem nehodlá pouštět do žádných polemik. Ministr zahraničí Adam Rotfeld jen stroze konstatoval, že jde o urážku polských diplomatů, které by se neměl dopouštět žádný prezident. "Jde o klasické chování režimu, který chce útoky na zahraničí odvrátit pozornost veřejnosti od domácích problémů," konstatoval polský ministr zahraničí. Varšava zatím nevyslala žádný oficiální protest. Podle zdrojů z ministerstva zahraničí hledá pro vytvoření společného stanoviska další země Evropské unie. Bývalý polský velvyslanec v Rusku Stanislav Ciosek shrnul nebezpečnost útoků běloruského prezidenta následovně."Lukašenko jen slovně přilil olej do ohně ne zrovna ideálních vzájemných vztahů. Není třeba význam jeho chování přeceňovat. Rozhodně nemusíme mobilizovat a volat k obraně vlasti. Bělorusko nám nijak citelně neuškodí, nepřepadne nás a nepokusí se u nás vojensky intervenovat," dodal s trochou nadsázky vysoce postavený polský diplomat.