Běhání jako životní filozofie

02498118.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02498118.jpeg

Kdo neběhá, jako by nebyl. A kdo se nechystá zaběhnout maraton, nebo alespoň půlmaraton, tak je v některých společenských kruzích skoro odepsaný.

Z běhání se zkrátka stala móda. Lidi přitahuje zdravý životní styl. Zvláště je to vidět ve velkých městech, kde mají lidé dost peněz a více podléhají trendům. Jedním z trendů je i zaběhnout maraton, a to v podstatě v jakémkoliv čase.

Běžec Tomáš, který trénuje ve Stromovce od ledna, má v motivaci jasno: Dokázat to nebo doběhnout, kam až to půjde: „Do telefonu jsem si stáhl aplikaci, mám v ní uzpůsobený tréninkový plán, maraton za nějakých sto dní. Snažím se držet plánu, čtyři až pět tréninků do týdne, různé typy vzdáleností, tempa.“

Skupina, se kterou Tomáš běží, čítá asi 15 lidí. Skupinu tvoří členové Francouzsko-české obchodní komory a domluvili si společný trénink. „Běháme společně firemně, dali jsme si závazek, že budeme běhat často. Takže třikrát týdně běháme. Prostě se seberete ve firmě a jdete běhat.“ Důvod, proč se Tomáš běhání věnuje, je prostý: udržet si kondici.

Jana Martiníková se dostala do Stromovky na krátký výběh. Chystá se na svůj první maraton. Má za sebou čtyři půlmaratony a věří, že je dostatečně natrénovaná: „Já jsem byla líná cvičit, tak jsem začala běhat, sama po lesích, v teplákách, a pak mě to začalo bavit víc a víc, tak jsem se přihlásila do toho RunCzechu, který pořádá maratony.“ Jana Martiníková pracuje jako průvodkyně, s anglickými turisty jezdí po celém světě.

Vždy, když je pracovně v zahraničí, třeba v Číně nebo v Africe, snaží se taky běhat. „Třeba běhání v Keni je úžasný, protože, jak víme, nejlepší běžci jsou z Keni.“ Běhání pomáhá nejen správně formovat postavu, Jana oceňuje také skvělý pocit, který po tréninku má.

Pražský půlmaraton – na snímku běžci na Smetanově nábřeží u Novotného lávky

Běhání považuje za nejlepší sport, protože člověk může běhat kdykoliv a kdekoliv, bez jakéhokoliv náčiní, bez sportovních prostor či dalších „spoluhráčů“. Rostoucí popularita běhání je podle Jany znát. Důvody, které k rostoucí oblibě běhání vědou, jsou zřejmé: je to jeden z nejlevnějších sportů.

Příběhy běžců jsou si podobné jako vejce vejci, jsou zkrátka po běhání šťastni. A tohle štěstí svým způsobem přispělo před mnoha lety k tomu, že ultramaratonec Miloš Škorpil, usměvavý chlapík, začal jako první trénovat rekreační běžce. K maratonu přivedl stovky lidí.

Když v roce 2004 začal s Milošem Čermákem vycházet v Lidových novinách čtyřměsíční seriál Maraton za čtyři měsíce, očekával, že se do programu přihlásí nejvíc sto lidí. Když vyšel první článek, přihlásilo se přes 700 lidí. Většina z nich maraton potom uběhla.

Podle Miloše Škorpila sportovci, kteří uběhnou maraton, si začnou víc vážit sami sebe: „A začnou si vážit daleko víc i své okolí. Když absolvovali maraton, tak chování jejich dětí se k nim úplně rapidně změnilo.“

Na otázku, jestli budou řady běžců ještě narůstat, trenér běhu odpovídá: „Myslím, že bude pořád ještě běhat víc lidí, že jsme tak někde v půlce běžeckého boomu.“