B.B. King v Praze
V polovině července u nás koncertovala třiaosmdesátiletá bluesová legenda B.B.King. Bylo to už potřetí, co sem přijel, tentokrát do pražské Tesla Areny. Tento kytarista a zpěvák je zajímavý nejenom svým stylem, ale i obsahem svých písní - a také názory na život.
Podle českých pravidel by byl bluesový kytarista a zpěvák B.B. King už téměř dvacet let v důchodu a užíval si svých četných vnoučat a pravnoučat. Místo toho čile vystupuje. Turné posledního žijícího hudebníka z těch, kteří elektrifikovali blues, bylo ve znamení loňské desky One Kind Favour, za které "Bíbí" dostal cenu Grammy.
Nedlouho před tím, než se usměvavý a rozložitý bluesový král posadil na pražské pódium, mi poskytl telefonický rozhovor. Dozvěděl jsem se, že svou dlouhověkost nepřičítá úsměvu, který jej zdobí snad na všech fotografiích. Věří v Boha i v osud a kdyby s tím svým nebyl spokojen, snažil by se ho změnit. "Když jsem s hraním začínal, chtěl jsem být jako náš pastor," vzpomíná B.B. King na své dospívání v církvi. Jak ovšem dodává, za zbožnou gospelovou píseň jej lidé jen pochválili, zatímco když hrál blues, jeho posluchači zaplatili.
Pro radu mladým hudebníkům se ovšem, stejně jako kdysi jeho pastor, vrací i současný B.B. King k Bibli. "V Bibli je to, čemu se říká deset přikázání. Jedno z nich říká jednej s druhými tak, jak bys chtěl, aby oni jednali s tebou," shrnuje B.B. King svou jednoduchou a účinnou teologii.
Kdysi mu prý řekl bratranec, rovněž bluesový hudebník Bukka White, aby chodil na pódium vystrojený stejně, jako kdyby šel do banky žádat o půjčku. Na pódiu, stejně jako v životě, není podle bluesového krále místo pro slova, která byste, jak říká, nechtěli slyšet od cizích svoji adresu. B.B. King je netoleruje ani u svých potomků. "Kdyby se mnou nebo s někým blízkým chtěli takhle žertovat, nijak bych se nad tím neošklíbl, ale kdyby tak mluvili na veřejnosti, řekl bych, že si neváží mě, sami sebe ani svého okolí."
Zkrátka, bluesový král věří, že čím srdce přetéká, to ústa mluví. A s malou nadsázkou se v jeho případě dá říci, že čím srdce přetéká, to Kingova kytara hraje. Bluesový král v tom smyslu dál zůstává jakýmsi cestujím kazatelem, jen s tím rozdílem, že tentokrát mu za kázání evangelia platí. "Kdyby se tím lidé řídili, bylo by mezi nimi víc porozumění a úcty," míní B.B. King. "Nevyhazovali by se do vzduchu, aby pozabíjeli druhé. Nepáchali by nic z toho, co se tak často děje."
