Barrosův tým číslo dvě je na rozsypání

Ohledy musel Barroso brát samozřejmě i na zájmy jednotlivých zemí, zvláště těch velkých. Přesto na konci prvního týdne, kdy uchazečky a uchazeči o komisařské funkce předstupovali před europoslance, musí mít dojem, že jeho dovedně sestavený domek z karet je na pokraji zhroucení.

Udělal někde José Manuel Barroso chybu? Anebo se stalo něco, co nemohl předem ani předvídat, ani ovlivnit? Odpověď obsahuje obě složky a hlavně je třeba brát v potaz letitou zkušenost, že nic se nezdaří podle plánu. Staronový předseda Komise si měl samozřejmě důkladněji proklepnout minulost bulharské kandidátky Rumjany Želevové. Ještě naléhavější byla tato prověrka, když se koncem loňského roku začaly například v německém tisku objevovat články spekulující, že manžel paní Želevové má pochybné kontakty do ruské šedé ekonomiky a že ona sama není tak zcela upřímná co se týče vlastních podnikatelských aktivit, hlavně pokud se jedná o jejich ukončení tak, aby to nebylo v rozporu s jejím předchozím postavením europoslankyně a s předpokládanou komisařskou funkcí.

Mezi politiky panuje přesvědčení, že vše se dá při troše snahy vysvětlit a při o něco větší snaze o tom přesvědčit i veřejnost. Z takového přesvědčení často roste pocit neohrozitelnosti, kterému - jak se zdá - propadla i Rumjana Želevová. Tento týden v úterý odpoledne se neudržela a když ji její krajanka a europoslankyně Antonia Parvanovová obvinila vlídně řečeno z křivé výpovědi, vsadila na protiútok. Zapomněla přitom, že členové Evropského parlamentu, které jinak evropská veřejnost nebere příliš vážně, takové příležitosti využijí, aby předvedli, že je mají brát vážně alespoň komisařští kandidáti. Na Rumjanu Želevovou se sypal dotaz za dotazem a otřesená kandidátka byla na konci slyšení zralá na hození ručníku do ringu.

Barrosova potíž s uchazečkami a uchazeči o komisařská místa spočívá v tom, že jejich komisařský osud je vzájemně propojen. Evropský parlament rozhoduje o nové Evropské komisi jako o celku, oficiálně nemůže odmítnout pouze jednoho nebo jen některé kandidáty. Ale před pěti lety už europoslanci ukázali svou sílu, když donutili Josého Manuela Barrosa, aby stáhnul Itala Rocca Butiglioneho a aby Maďarovi Laszló Kovácsovi vyměnil rezort.

Staronový předseda Evropské komise si mohl a možná, že dokonce měl spočítat, že nynější europoslanci budou pod dojmem, že jim čerstvě schválená Lisabonská smlouva dodává více pravomocí, mnohem seběvědomější. Levicová frakce si po rychlopalbě na Rumjanu Želevovou ještě vzpomněla, že se jí příliš nelíbil ani litevský komisařský kandidát Algirdas Šemeta.

Barrosova pracně budovaná politická rovnováha uvnitř jeho plánovaného týmu se začala otřásat. Reakce se dala očekávat: pravice ohlásila, že si chce vzít v pondělí na paškál slovenského kandidáta Maroše Šefčoviče. Nikdo to nevyhlásil nahlas, ale kdekomu v Evropském parlamentu je jasné, že se začala vracet rána za ránu. Až na konci slyšení komisařských uchazeček a uchazečů, tedy příští úterý kvečeru, bude jasnější, jestli se rozbouřené vody podaří uklidnit. Pravidlo o shození, či schválení Evropské komise jako celku povede nakonec europoslance nejspíše k obezřetnosti. Už nyní se uvedení nových komisařů do funkcí zpožďuje o dva měsíce kvůli protahované ratifikaci Lisabonské smlouvy. Výměna jednoho či dvou kandidátů nebo dokonce odstřelení celé kandidátské sestavy by znamenalo další mrzuté odklady.

Možných nepříjemností a tedy i odpovědnosti si je vědom jak José Manuel Barroso, tak europoslanci. Proto se dalších několik dní bude hrát hodně vysoká hra, při které budou její účastníci držet karty, aby do nich nebylo vidět, blízko u těla. Kdo říkal, že je Evropský parlament je nudná instituce?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .