Barack Obama a jeho americký sen

Zkusme je vzít popořadě. Příměr s projekčním plátnem byl od Baracka Obamy obratný politický tah, protože tak dával najevo svou otevřenost vůči každému, kdo chce sdílet jeho vědomě neurčitě formulovanou vizi. V době předvolební kampaně to byla výhoda, která se však po nástupu do Bílého domu může změnit v zátěž. S trochou nadsázky řečeno, Barack Obama má štěstí, že prezidentský slib složí až 20. ledna. Protože skoro všichni, co mu dali svůj hlas, by od něj chtěli, aby jim všechna jejich přání splnil ještě o letošních vánocích.

O tomto riziku nástupce George W. Bushe samozřejmě ví, jinak by už den po volbách nezačal mluvit o tom, že je "ještě dlouhá cesta před námi". Tento náznak ukazuje, že příští prezident Spojených států vedle bezesporu vynikajících řečnických schopností disponuje i politickou prozíravostí spojenou s pragmatismem. Bez pragmatismu by se totiž nedostal tam, kde je. Bez pragmatismu by neprorazil v první fázi své politické kariéry v Chicagu, o jehož drsném politickém podnebí se vyprávějí zkazky. Pragmatismus patřil také k nezbytné výbavě senátora ve státě Illinois, kterým byl osm let, než v roce 2004 postoupil o třídu výš, do Kongresu ve Washingtonu.

Pragmatismus je jistě užitečná vlastnost, ale nebyla to ta, kvůli které tolik amerických voličů do Baracka Obamy vložilo tolik nadějí. Ve Spojených státech by těžko uspěl někdo, kdo by v sobě neměl alespoň kus duše bojovníka a kus politického talentu odolávajícího nástrahám a překonávajícím nesnáze. Bez toho všeho by Barack Obama nedokázal v soutěži o prezidentskou kandidaturu přemoci tak zdatnou soupeřku, jakou byla Hillary Clintonová. Ta Hillary Clinotonová, které stál po boku manžel Bill s jeho desetiletou prezidentskou zkušeností z washingtonské i světové politiky a s volebním fondem, který se ještě před rokem zdál záviděníhodný. Jenže Barack Obama shromáždil na svou podporu nakonec mnohem více. Jeho fondy - plněné převážně příspěvky od drobných dárců - nakonec svou výší překonaly součet toho, co před čtyřmi lety měli k dispozici George W. Bush a John Kerry dohromady. K vybudování tak účinné volební mašinérie by sebeobratnější řečnický talent nestačil.

Nyní tu máme před sebou vítěze a s ním nezbytně otázku: Jak naloží se svou výhrou? I kdyby někdo chtěl Barackovi Obamovi dopřát poklidné převzetí moci, což bylo dopřáno většině nováčků mířících do Bílého domu, osud, či chcete-li aktuální politické okolnosti to nedovolí. Končícího George W. Bushe není přes veškerou jeho snahu ani doma, ani ve světě, takřka slyšet a všechny oči a uši se upírají k jeho nástupci. Finanční krize stále ještě hrozí přerůst v krizi hospodářskou a Američané doma i partneři Spojených států ve světě, ti všichni chtějí co nejdříve vědět, jaký recept má ve své kapse Barack Obama.

Ve světě je navíc několik palčivých bodů, ve kterých nemají-li se změnit v požár, je účast Spojených států na řešení nezbytná. Jinak by mluvčí francouzského ministerstva zahraničí už ve středu veřejně nevaroval, že nová americká administrativa se musí co nejdříve zapojit do diplomatického a případně i dalšího tlaku na Írán, který je podezírán z utajovaného vojenského jaderného programu. Íránský bod je palčivý, ale jsou i jiná místa, která se nemusí zdát tak akutní, ale přesto budou vyžadovat jasnou a rychlou reakci. To samé platí o Iráku a Afghánistánu. Nelze ani na vteřinu pochybovat, že Moskva ohlášeným rozmístění raket v západní části Ruska chce jednak využít "mezivládí" ve Spojených státech a jednak otestovat rozhodnost a bystrozrakost ještě čerstvého vítěze prezidentských voleb. Baracku Obamovi se splnil jeho sen a ukázal sobě, svým spoluobčanů, i světu, že věta, že ve Spojených státech má každý šanci dojít až na vrchol, nemusí být frází. Pravá zkouška pro nového prezidenta Spojených států nastává od chvíle, kdy jeho americký sen začal přecházet v realitu všedního dne.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .