Atentát na Imáda Mugníju

Když nastupoval do svého vozu v syrském Damašku, v jeho bezprostřední blízkosti explodovala silná nálož, která ho na místě zabila. Libanonský Hizballáh tak přišel o jednoho ze svých nejcennějších členů. Symbolická hodnota tohoto atentátu je přinejmenším stejná, jako kdyby byl zabit současný šéf hnutí Hassan Nasraláh, s nímž Mugníja před čtvrt stoletím hnutí Hizballáh zakládal.

Imád Muníja nebyl příliš známý, ale přesto se jednalo o - dalo by se říci - špičkového teroristu. Narodil se v roce 1962 v jižním Libanonu do dobře postavené šíitské rodiny. Vyrůstal ovšem v jižním Bejrútu a už jako teenager se zapojil do jednotek zvaných Síla 17. To je samo o sobě zajímavé, protože se jednalo o oddíly palestinského Fatahu, který měl až do roku 1982 svou základnu právě v Libanonu. Věc je o to zajímavější, že Fatáh je organizace sunnitská, zatímco Mugníja je šíita, a ani v Libanonu, ani jinde v muslimském světě mezi oběma skupinami nepanují dobré vztahy. Právě Mugníja měl údajně s Jásirem Arafatem vztahy velmi dobré.

Poté, co Izrael vytlačil palestinský odboj z Libanonu, Mugníja pokračoval ve svém boji proti Izraeli. Připojil se k šíitským jednotkám hnutí Amal operujícím v libanonském údolí Biká, ale brzy spolu s Hasanem Nasralláhem založil vlastní organizaci Hizballáh. Velmi schopný Mugníja byl od počátku na jedné z čelních pozic hnutí, přičemž se neomezoval na obyčejnou partyzánskou válku, ale i na plánování velkolepých a vynalézavých akcí. Předpokládá se, že má prsty v bombových útocích na americkou ambasádu a kasárna v Bejrútu v roce 1983, při kterém zemřelo asi 350 lidí, nebo také v únosu letadla společnosti TWA v roce 1985. Konec konců, FBI se mu snažila marně dostat na stopu více než čtvrt století, a vypsala na jeho hlavu vysokou odměnu. Mugníjovi se rovněž přičítají dva bombové útoky na izraelskou ambasádu a na židovské centrum v Argentině v první půli 90. let, při kterých přišlo o život více než sto lidí. Dá se také předpokládat, že se účastnil plánování předloňského únosu dvou Izraelců do Libanonu a vzápětí i účinné obrany Hizballáhu proti izraelské armádě. Spekuluje se i o tom, že to on stál za vraždou několika prozápadních osobností v Libanonu, včetně Rafíka Harírího. Výčet jeho aktivit by však byl pravděpodobně mnohem delší. Tajuplný Mugníja však své zásluhy nikdy nezveřejňoval, a tak jsme odkázání pouze na odhady a nepřímé důkazy. Jedna z jeho činností už přesahovala do diplomacie. Byl to zřejmě on, komu se podařilo propojit Írán, Sýrii, libanonský Hizballáh a palestinský Hamás do nebezpečného bratrství. Ovšem také Al Kajda ho mohla betz váhání považovat za svého muže uvnitř šíitského Hizballáhu. Přitom je třeba zdůraznit, že Al Kajda je organizace sunnitská, která má vůči šíitům velmi problematický vztah. Mugníja však na tyto názorové rozdíly nebo dokonce nenávist moc nedal.

Mugníja byl nepochybně méně známý než Usáma bin Ládin, který ho po 11. září vystřídal v čele teroristy číslo jedna. Většina odborníků se ale shoduje na tom, že vlastně šlo o inteligentnějšího a nebezpečnějšího člověka. Mugníjova síla nespočívala ve slávě a pověsti, kterou dokázal kolem sebe nahromadit Usáma bin Ládin. Mugníja se choval velmi nenápadně, o slávu nestál, a už léta žil zcela ve skrytu. Nikdy prý nespal dvakrát na tomtéž místě, a vždy vycházel jinými dveřmi než kterými vešel. Jeho specialitou bylo organizování lidí, a nikoli public relations. Oba muži, tedy bin Ládin a Mugníja, se údajně setkali v roce 1993 Považuje se za pravděpodobné, že poskytoval mužům z Al Kajdy výbušniny a někteří odborníci dokonce nevylučují, že byl nějakým způsobem zamíchán i do 11. září.

Jedna z nejzajímavějších otázek v souvislosti se smrtí Mugníji zní: kdo to udělal. Hizballáh okamžitě obvinil "sionistický režim", tedy Izrael. Je otázka, zda má takové obvinění cenu, protože Hizballáh by s takovou verzí přišel v každém případě. Jeruzalém odpovědnost za Mugníjovu smrt odmítl, ale izraelští politici těžko mohli nad tímto atentátem skrývat radost. Izraelská účast na této akci se samozřejmě vyloučit nedá. Své účty s Mugníjou mají i mnozí další, například libanonští křesťané, které kdysi likvidoval, uvažuje se také o konkurentech uvnitř šíitské komunity. Otázka je, jak se komukoli mohlo podařit proniknout až do přísně střeženého Damašku. Objevily se proto i spekulace o tom, že za výbuchem stojí syrská rozvědka, které Mugníja začal přerůstat přes hlavu. Jiná verze předpokládá, že Sýrie, která se dostala pod tlak ze strany USA kvůli vyšetřování smrti Rafíka Harírího vyměnila tajně Mugníjovu hlavu za to, že Washington nebude trvat na dovyšetření přesně tři roky staré vraždy expremiéra Harírího.

Jinou důležitou otázkou je, co teď bude dál. Hizballáh, jak už jsme se zmínili, obvinil z Mugníjovy smrti Izrael. I kdyby si představitelé Hizballáhu nemysleli, že to Izrael udělal, budou muset naplnit očekávání a udeřit proti svému nejoblíbenějšímu nepříteli. Jak se vyjádřil jeden šíitský duchodní v televizi provozované hnutím Hizballáh, platí zásada oko za oko, člověk za člověka, vůdce za vůdce. Experti se proto většinou shodují, že nepůjde o velký bombový útok, jaké Hizballáh páchal v Argantině v 90. letech proti židovským cílům, ale spíše pokud o zabití některého předního politika. Všechny izraelské ambasády a další instituce jsou nyní v režimu zvýšené ostražitosti. Podle izraelských expertů má Hizballáh své spolupracovníky ve 40 zemích světa, včetně zmíněné Latinské Ameriky a Afriky. Odstranění Mugníji ovšem také přichází v době, kdy se prudce zhoršuje vnitropolitická situace v Libanonu, kde se právě kvůli obstrukcím Hizballáhu nedaří zvolit prezidenta země. Právě na 14. únory symbolicky připadá třetí výročí atentátu na Rafíka Harírího, přední osobnosti prozápadní řásti libanonské politické elity. Teprve další dny ukážou, jaký dopad bude mít středeční atentát v Damašku na další vývoj v Libanonu i v celé oblasti.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .