Ateistou v Indonésii? Nemožné, říká indonésistka

„První věc, která Evropana překvapí, je strašné vlhko a teplo,“ uvedla odbornice. „To je první vjem, který člověk má, když vystoupí na letišti.“

Indonésistku také dodnes překvapuje, jak milí a příjemní lidé v Indonésii jsou, a jak se za všech okolností se usmívají.

„Velká většina Indonésanů v porovnání s námi je podstatně chudší, žijí v daleko jednodušších příbytcích, mohou si dovolit daleko méně, ale vesměs jsou daleko šťastnější, než jsme my,“ tvrdí Budiman.

Indonésie je země diametrálních odlišností. „Můžeme zde nalézt lidi, kteří žijí podobným způsobem života jako my, ale také jsou tam lidé, kteří žijí tak, jak se žilo v době kamenné.“

I přes tuto pestrost kultur se mezi sebou obyvatelé různých oblastí domluví. „Jazykem, kterým je spojuje, je indonéština.“ Nejde ale o mateřský jazyk, tím jsou ty které jazyky jednotlivých lokalit.

Čtěte také

„Děti jsou od malička vychovávány v lokálním jazyce, a jak postupně rostou tak jim rodiče přidávají i indonéštinu. V ideálním případě, když nastoupí v šesti letech to první třídy, měli by jazyk ovládat,“ vysvětlila Budiman.

Jakou roli hraje ve čtvrté nejlidnatější zemi světa náboženství? „Náboženství vždy hraje velkou roli.“

Podle indonéské ústavy musí každý Indonésan musí vyznávat jedno ze šesti státem určených náboženství: islám, křesťanství katolické nebo protestantské, hinduismus, buddhismus a konfucianismus.

„To je uvedeno v občanském průkazu, a každý tam něco musí mít. V Indonésii oficiálně ateistou být nemůžete,“ konstatovala odbornice.

Islám v zemi vyznává 87 % obyvatel, v drtivé většině sunnitský ritus. „Jeho forma je ale umírněná, má úplně jinou podobu než islám arabský, například ženy nemusí chodit zahalovány,“ přiblížila jednu podobu indonéské zbožnosti Michaela Budiman.

Hostem Studia Leonardo byla indonésistka Michaela Budiman z Ústavu jižní a centrální Asie FF UK. Připravila Noemi Fingerlandová, moderuje Jan Bumba.