Armáda bude prodávat svoje nemovitosti

V posledních dnech se objevila další informace. Také hovoří o tom, čeho se armáda hodlá zbavit. V této souvislosti však nepadají slova o úsporách, ale naopak o ziscích. Řeč je o desítkách nemovitostí, které zatím armádě patří, a které občas stojí na velmi lukrativních místech. Asi každý návštěvník pražského Hradu si při procházce musel všimnout budovy, z jejichž oken na kolemjdoucí koukali mladí muži v uniformách. Konkrétně jde o objekt na Pohořelci, tedy v lokalitě, kde se budovy a pozemky vyvažují zlatem.

Ostatně někteří renomovaní architekti se nechali slyšet, že v těchto místech by mělo být spíše turistické centrum, než vojenský objekt. Také v dalších částech Prahy, ale i v Brně a jiných velkých městech, se najdou prostory, které armáda zbytečně využívá pro své účely. Podle odhadů realitních makléřů se tento majetek oceňuje na miliardy korun. Nelze se proto divit bombastickým titulkům, které záměr rozprodat tento armádní majetek, doprovázejí. Objevují se v nich slova jako obchod století nebo zlaté rouno.

Ostatně, minimálně jedna část tohoto pokladu už byla prodána. Jde o kasárna, stojící proti obchodnímu domu Kotva v Praze. Za ně stát vyinkasoval zhruba miliardu korun. Signály o tom, že o lukrativní nabídku bude mezi kupci zájem, nutně vyvolávají několik otazníků. Tím největším je, zda armáda dokáže svůj majetek výhodně zpeněžit. Tedy zda prodej bude dostatečně průhledný a zda přednost skutečně dostane nejvýhodnější nabídka pro stát.

Zároveň by bylo zajímavé zveřejnit studii, v níž by měla být analýza, zda je pro armádu výhodné objekty prodat. Zda například není lepší jejich dlouhodobý pronájem. Dalším otazníkem je případné využití takto získaných miliard. Jde totiž o neopakovatelný jednorázový příjem. A pokud nebude dobře investován, hrozí armádě, že se z ekonomických problémů delší dobu nevyhrabe. Stačí připomenout kostlivce ve skříni, které armádní rozpočet zatěžují. Řeč je o době, kdy armáda nesmyslně investovala do modernizace tanků a letadel. Kdy nakupovala nefunkční padáky a další nekvalitní výzbroj. Kdy opravovala posádky, které pak stejně opustila a které nedokázala vhodně zpeněžit. To vše ji stálo miliardy korun.

Pochybné investice však nepřinášejí žádný užitek. Pokud budou peníze získané za prodej nemovitostí využity podobným způsobem, pak by snad bylo lepší se majetku nezbavovat. Pokud budou získané miliardy investovány například do speciálních sil, které se prosadily v rámci NATO i při různých mezinárodních misích, pak by mělo jít o dlouhodobý přínos. A to nejenom vzhledem k předpokládanému perfektnímu vybavení těchto jednotek, ale i k perspektivě služby v nich. Pokud budou schopny držet krok se silami NATO, budou žádány. Tím pádem bude mít práce v nich smysl.

To může v jejich řadách udržet kvalitní profesionály. Samozřejmě, nečekaný příliv peněz do armádního rozpočtu může velení vystavit pokušení. Třeba v tom, zda peníze nevyužít k zmenšení počtu plánovaného rušení posádek nebo k tomu, aby bylo propuštěno méně zaměstnanců, než se předpokládalo. Dalším lákadlem, kam peníze investovat, může být polemika o pojetí ochrany vzdušného prostoru.

Po nesmyslně bombastickém plánu na nákup nových stíhaček za miliardy korun se objevil názor pořídit starší stroje, nebo si je pronajmout. S příslibem tučných zisků v kapse by se mohl pohled na vojenské letectvo opět měnit. Z tohoto úhlu pohledu by možná bylo lepší, kdyby se armáda svého lukrativního majetku zbavila až ve chvíli, kdy bude mít zmiňované nepříjemnosti definitivně za sebou. Vzhledem k lukrativní poloze prodávaných nemovitostí by jejich cena neměla s postupem doby dramaticky klesat, ale spíše pozvolna růst.