Armáda

Po osm generací si stát osoboval právo vytrhnout mladé muže na dva roky z normálního života, navléct je do stejných oděvů a vystavit je drezúře, která je měla učinit schopnými válčit. Stát prezentoval vojenskou službu jako čestnou vlasteneckou povinnost, nicméně většina záklaďáků ji brala jako ztrátu času a nutné zlo. Armáda u nás nikdy neměla velkou prestiž, což je nejspíše dáno tím, že po dvakrát pouze přihlížela okupaci cizí velmocí, když politici nenašli odvahu zavelet k obraně. Věcně vzato u nás byli mladí lidé cvičeni k obraně vlasti zbytečně. Za frází, že vojna z hochů dělá muže, se skrývaly rituály zaměřené na potlačení individuality, snaha o politickou indoktrinaci a vymývání mozků a výchova k slepé poslušnosti nadřízeným.

Podstatou vojenského života byla úvodní zkušenost s šikanou staršími vojáky a závěrečná zkušenost se šikanováním vojáků mladších. Na tom nic neměnila skutečnost, že s odstupem času si většina záklaďáků pamatovala z vojny hlavně veselé příhody a přátelské vztahy, zatímco to špatné každý hleděl co nejrychleji zapomenout. Zrušení povinné základní vojenské služby je jedním z nejlepších rozhodnutí našich zákonodárců. Prospěje jak civilistům, kteří budou ušetřeni traumatizující životní zkušenosti, tak armádě, která má šanci získat díky profesionalizaci společenský respekt.