Argentina má nového prezidenta

Vejít do historie jako prezident, který nejvyšší funkci získal z vůle svého hlavního protivníka, není zrovna tou nejlepší vizitkou. Tento dar se rozhodl věnovat nové hlavě státu bývalý argentinský prezident Carlos Menem. Hlavně se však rozhodl předejít drtivé porážce. Podle průzkumů volebních preferencí před víkendovým druhým kolem voleb totiž Menem mohl očekávat zisk nanejvýš jedné třetiny hlasů. Naproti tomu jeho protivníkovi Néstoru Kirchnerovi, guvernérovi provincie Santa Crúz, průzkumy přisuzovaly přibližně 70-ti procentní podporu.

"Pokud chcete demokracii jako v Íránu, svobodu jako na Castrově Kubě a bezpečnostní situaci jako v Iráku, volte Kirchnera", znělo jedno z hesel Menemovy předvolební kampaně dobře dokumentující nepříliš férové praktiky bývalé hlavy státu. Demagogií, populismem a podpásovými ranami byla ale prosycena celá volební kampaň, která většinu ze 36 milionů Argentinců příliš nezaujala. To, co se jich týká bezprostředně, je už bezmála dva roky trvající hluboká hospodářská krize.

O vítězství třiapadesátiletého Néstora Kirchnera nad o 19 let starším Carlosem Menemem, nerozhodl věk, ani diametrálně odlišné vystupování. To, co o vítězství nevýrazného Kirchnera nad popularitu milujícím Menemem rozhodlo především, byla kontroverzní minulost exprezidenta. Většina Argentinců prostě nevěří, že Menem, po jehož 10-ti letém prezidentování se Argentina propadla do nynější krize, by byl schopen vést zemi lépe, než v průběhu 90-tých let. Právě v dobách Menemova působení ve funkci má původ většina ze zahraničního dluhu Argentiny, který činí zhruba 150 miliard dolarů.

Rozhodnutí, kterým Menem předčasně ukončil souboj o prezidentské křeslo, lze jen stěží označit za gesto hodné státníka. Kirchner, který v prvním kole voleb získal pouhých 22 procent hlasů - ještě o dvě procenta méně, než Menem - se nejvyšší funkce ujme jako prezident, pro kterého se jasně vyslovila pouze pětina voličů. Drtivé vítězství v druhém kole, které mu předpovídaly průzkumy, se prostě fyzicky nekonalo. Pro prezidenta, který nastupuje v mimořádně těžké době, to není zrovna ideální výchozí pozice.

Nelze též přehlédnout, že Kirchner, který je označován za stoupence politiky levého středu, nemá a v budoucnu zřejmě ani nebude mít nijak silné pozice uvnitř peronistické strany, ke které patří i Carlos Menem. V této souvislosti je třeba připomenout, že nejsilnější argentinská politická strana šla do voleb rozdělena do několika proudů. Obecně se má za to, že porážkou Carlose Menema vnitrostranické pnutí zdaleka nekončí.

K vítězství Kirchnerovi do značné míry pomohla podpora úřadujícího prezidenta Eduarda Duhaldeho. Právě Duhalde by se postupem času mohl pro svého nynějšího chráněnce stát nejvážnějším protivníkem. Nijak se totiž netají tím, že v příštích prezidentských voleb bude usilovat o řádné zvolení do nejvyšší funkce. Tu nyní zastává z rozhodnutí parlamentu. Duhaldeho ambice nelze podceňovat. V jeho prospěch hovoří to, že byl dlouhá léta guvernérem klíčové provincie Buneos Aires, ve které žije 38 procent argentinských voličů.

Není divu, že podle většiny pozorovatelů je opravdovým vítězem voleb politik, který se jich vůbec neúčastnil - tedy právě Eduardo Duhalde. Ten se podle svého vlastního vyjádření těší na měsíc dovolené v Paříži a pak prý hodlá veškeré úsilí soustředit na konsolidaci peronistické strany. Jen hodně velký optimista by se mohl domnívat, že Duhaldeho primární motivací je nezištně sjednotit rozdělenou stranu za osobou nového prezidenta.

Na Kirchnera naopak žádná opravdová dovolená nečeká a v přeneseném slova smyslu jí rozhodně nebude ani působení v nejvyšší funkci. Jak už bylo řečeno, Argentina se potýká s vážnou hospodářskou krizí. I když má třetí největší latinskoamerická ekonomika zřejmě to nejhorší za sebou, řada problémů bude cítit ještě hodně dlouho. Někteří ekonomové tvrdí, že argentinská krize byla ve své vrcholné fázi dokonce ještě těžší než ta, která postihla ve 30-tých letech minulého století Spojené státy.

Argetinci doufají, že Kirchner, který se stane jejich šestým prezidentem v pořadí za pouhého půl druhého roku, vydrží v úřadě celé funkční období. Za předpokladu, že nastupující prezident splní svůj slib a pustí se do tvrdého boje s chudobou, by na tom Argentina mohla být za pět let o mnoho lépe, než nyní. Nový argentinský prezident to nebude mít lehké. Jednu velkou výhodu však přece jen má: Jako poměrně málo známý politik, se kterým nikdo nespojuje velká očekávání, může jen příjemně překvapit.