Archivní zákon

Na celé věci jsou dva nebezpečné momenty, kterých bychom si mohli všimnout: Za prvé, že předkladatelé zákona se lstivě odvolávají na rezoluce Rady Evropy a Evropského parlamentu, která striktně vyžaduje, aby zveřejnění osobních údajů o žijících osobách bylo vázáno na souhlas těchto osob. Jenže za osobní údaje se v Evropě považují většinou, v každé zemi je to trochu jinak, takové informace, které se dotýkají zdravotního stavu dotyčné osoby, rodinných poměrů, privátních vztahů či sexuální orientace. Rovněž třicetiletá ochrana archiválií, o které se v našem zákoně hovoří plošně, se většinou v zahraničí vztahuje jen na některé citlivé údaje, jako bylo třeba zpřístupnění všech vyšetřovacích svazků atentátu na Johna Fitzeralda Kennedyho. U nás se má tento zákaz týkat i obecních kronik.

Za druhé, takto postavený zákon by zabránil dalšímu zevrubnějšímu zkoumání fašistické a komunistické minulosti a tím by velice silně poškodil naši budoucnost. Tuto chybu jsme už učinili jednou po roce 1945 a tehdá na ní velice jasně ukazoval Ferdinand Peroutka. Tento návrh zákona by de facto zabraňoval, abychom konečně se mohli více přiblížit pravdě, sobě, a abychom tedy zřetelněji věděli o chybách, které jsme učinili a které by se již neměly opakovat. Přesnější poznání minulosti, pojmenování vlastních selhání, poukazování na mechanismy, které umožňovaly stará pochybení, jsou jedinou řádnou cestou, jak se vybabrat ze starých marasmů.

Pracovníci Ministerstva vnitra zatím předvádějí něco jiného. Využívají obecných formulací různých evropských směrnic, jejich neznalosti u nás, aby selhání našich spoluobčanů zůstala utajena, aby se podobné nežádoucí jevy mohly opakovat a tím vlastně na sebe nepřímo prozrazují, jací jsou. Evropskou unii využívají jen jako zástěrku proto, aby zamaskovávali buď selhání svá vlastní nebo svých bývalých nadřízených či sympatizantů. Anebo si tím jen ulehčují práci a jde vlastně o projev lenosti.

Ať je to tak nebo onak, toto jejich jednání by měl Parlament veřejně a zřetelně pojmenovat, jinak bude dál u občanů ztrácet body. Právě kvůli i takovým úkolům jsme si své poslance zvolili.

Připomeňme, že podle hodnocení Centra pro výzkum veřejného mínění, které bylo zveřejněno na začátku října, Parlament měl stejně špatné hodnocení jako Unie svobody-DEU, KSČM a KDU-ČSL. Všechny tyto zmíněné instituce skončily na konci hodnotové škály.