Archeologové díky novému objevu objasňují, jestli byl biblický Abrahám ve skutečnosti vrah

Ve vykonání hrůzného činu mu zabránil až Boží zásah; místo Izáka byl obětován beran a všem se ulevilo. Teď ale archeologové objevili starodávnou verzi tohoto příběhu, ve které Izák zemřel, informuje americký server Daily Beast.

Podle papyru k obětování skutečně došlo

Text s nešťastným Izákovým koncem se nachází na papyru starém 1 500 let, který v roce 1934 nalezla expedice newyorského Metropolitního muzea nedaleko pyramidy faraona Senusreta I. a dodnes se nachází v muzejním depozitáři. Je napsán v koptštině, posledním vývojovém stadiu egyptštiny, a několikrát se zmiňuje o Bohu jako o „tom, kdo sídlí na Hoře vraha“.

Podle překladatele papyru do angličtiny, vědce Oxfordské univerzity Michaela Zellmanna-Rohrera, svitek popisuje příběh tak, že k obětování Izáka opravdu došlo. Expert upozorňuje, že tradice lidských obětin byla ve skutečnosti ve starověku poměrně rozšířená.

Podle serveru Daily Beast tak logicky vyvstává otázka: která verze příběhu je starší? Na první pohled se nabízí jednoduchá odpověď, protože Kniha Genesis je mnohem starší než zmíněný rukopis z křesťanského období. A Starý zákon obsahuje řadu příběhů o Izákovi po jeho návratu z hory. Jenže egyptský papyrus není jediný starověký dokument, který naznačuje, že na hoře Morija Abrahámův syn zemřel.

Izák se s otcem nevrátil

Profesor Harvardovy univerzity Jon Levenson například ve své knize Smrt a zmrtvýchvstání milovaného syna tvrdí, že existuje i jeden rabínský text, podle něhož Izák zahynul. Proč by si to lidé starověkého světa vymýšleli? A v 22. kapitole Knihy Genesis stojí, že po obětování berana sešel z hory pouze Abrahám; o Izákovi v ní zmínka není.

Tento fakt přivedl některé vědce na myšlenku, že stávající verze 22. kapitoly Genesis byla zkompilována z více zdrojů. A podle nejméně jednoho z nich Izák zahynul, tvrdí tito experti. Když se celý příběh sestavoval, jeho smrt podle nich z konečné verze vypadla.

Docentka hebraistiky a judaistiky na Newyorské univerzitě Liane Marquis Feldmanová serveru řekla, že popis „lidských obětin v Pěti knihách Mojžíšových obecně neodpovídá starověkému obětnímu systému Izraelitů. Ten se ve skutečnosti týká očisty Chrámu a lidské obětiny jí dosáhnout nemohou“, cituje akademičku Daily Beast.

Nevyjasněný původ 

Vědecký časopis Live Science dodává, že papyrus pochází z období, kdy bylo v Egyptě rozšířeno křesťanství. Až doposud nebyl nikdy rozluštěn a přeložen, přestože ho Metropolitní muzeum vlastní už 84 let.

Podle jeho překladatele Zellmanna-Rohrera je pravděpodobně součástí jiného textu a možná i celé knihy. Rozdílný rukopis naznačuje, že jej neopisovala jedna osoba, ale spíš dvě a možná i tři, a podle všeho nešlo o profesionální písaře.