Apolena Rychlíková: Pokud se má politická kultura zlepšit, nesmí být jejím měřítkem Babiš

12. srpen 2022

Zdá se, že letos se žádná pověstná letní okurková sezóna nekoná. Českou politikou zmítají různé problémy. Vláda liknavě a nepřesvědčivě hledá řešení blížící se energetické krize, inflace roste, náklady na život se povážlivě zvyšují. Řadový poslanec jménem Babiš křepčí na festivalech a i když neustále vypadá na hranici nervového kolapsu, snaží se – v trendy oblečení – tvářit, že má všechno pod kontrolou.

Svou vyhrocenou rétorikou ale dlouhodobě zvyšuje míru společenské fragmentarizace a z nějakých nepochopitelných důvodů nadává svým odpůrcům do fašistů a nacistů.

Čtěte také

Slovník, který používá Putin, aby nějak vysvětlil rozpoutání válečného pekla na Ukrajině, si bývalý premiér osvojil pro lidi, kteří na něj chodí pískat na jím organizovaných mítinzích.

Hnutí STAN už několik měsíců čelí největší krizi od svého vzniku. Kauza Dozimetr dopadla už i na předsedu STAN Víta Rakušana. Šéf civilní rozvědky Petr Mlejnek se totiž stýkal s Redlem z kauzy Dozimetr. Údajně pracovně – což u Redla, který byl zbaven svéprávnosti, moc smysl nedává. I přesto, že o stycích obou mužů byl Rakušan informovaný, do pozice ho jmenoval. To, že zůstává ministrem vnitra, poškozuje v tuto chvíli celou vládu.

Chaotická vláda

Všechny tyto situace spolu zdánlivě nesouvisí, přesto však dokládají úroveň politické kultury u nás. A jsou mezi sebou silně provázány.

Čtěte také

Vláda čelí dlouhodobé kritice, že na lidi v problémech neumí dostatečně zacílit svou pomoc, že jejich kritickou situaci neřeší, a že jim, podobně jako třeba Babiš za covidu, neumí nabídnout citlivou komunikaci a chápající přístup. Namísto toho působí vláda místy chaoticky, jindy příliš dogmaticky a především úplně odcizeně od zranitelných vrstev, které pochopitelně všechny krize pocítí mnohem tíživěji.

Že se vláda o ty nejpotřebnější moc nezajímá ukazuje celá škála velkých i malých opatření, které zatím schválila, počínaje zrušením superhrubé mzdy, ke kterému došlo ještě za vlády ANO a prosadila si ho ODS. Tím obě strany zasadily do rozpočtu každoroční stomiliardovou sekeru.

V podobném duchu se ale nese i zákon o navýšení příjmové hranice k oproštění od platby DPH z jednoho na dva miliony korun. Zatímco nízkopříjmové domácnosti, osamocení senioři nebo solo rodiče na konci měsíce už prakticky nemají, z čeho brát, systémově se u nás pomáhá skupinám, pro které sice krize je nějak náročná (protože je pro všechny), avšak její dopady mají úplně jiné proporce.

Požehnání pro Babiše

Způsob, jakým vláda zatím ignoruje rychle se kumulující sociální problémy i skutečnost, jak nedůvěryhodně působí postupy v kauze Dozimetr, samozřejmě nahrávají Babišovi.

Ačkoliv je zatím těžko odhadnutelné, jakou kampaň zrovna realizuje, vystupování bývalého premiéra ukazuje, že Babiš nic než křik, demagogii a agresi nenabízí. Jeho politika není reálná, ale symbolická ve smyslu poskytování posledního útočiště těm, kteří se cítí pětikoalicí (často po právu) tak opuštění.

Stejně jako Dozimetr, je vládní nečinnost pro Babiše požehnáním: nemusí vůbec předstírat, že ví, jak lidem pomoci. Stačí jen poukazovat na všechny kolem, což ostatně dělal vždy, a to i když byl sám předsedou vlády. Ať se nám to líbí, nebo ne, lidé nyní vládě skutečně nedůvěřují a není se jim co divit.

Je proto nyní na bedrech Petra Fialy a jeho ministrů a ministryň, aby se jak s rostoucí krizí, tak s kauzou Dozimetr, urychleně srovnali. Vykřikovat, že právě to by Babiš nikdy neudělal, nemá cenu.

Apolena Rychlíková

Pokud se má politická kultura v Česku změnit od základů, musí Babiš přestat být jejím měřítkem.

Autorka je komentátorka serveru A2larm

Spustit audio

Související