Apolena Rychlíková: Okrajový problém? Rozhodně ne. Obtěžování v MHD se týká každé třetí ženy a desátého muže
Na adresu nové kampaně neziskové organizace Konsent, pražského dopravního podniku a magistrátních politiků toho padlo možná až nezdravě mnoho. Jednoduché plakáty, které se objevily po Praze a podle vyjádření radního pro dopravu a bývalého primátora Zdeňka Hřiba stály spolu s celou kampaní 65 tisíc korun, upozorňují na problematiku obtěžování ve veřejné dopravě.
Adresují zírání, nevyžádané doteky, otírání a vysvětlují, že takové situace rozhodně nejsou v pořádku.
Čtěte také
Je poněkud překvapivé, kolik negativních, nebo možná jen ukřičených reakcí jednoduchá kampaň vyvolala. Skoro by se až chtělo věřit, že proti sexuálnímu obtěžování obecně je většina lidí nastavena negativně a nechtějí, aby k němu ve společnosti docházelo. Z postů některých prominentních účtů na sociální síti X to však vypadá, jako by pro některé lidi bylo nevhodné chování vůči ostatním téměř lidským právem.
Ve vší té twitterové vřavě však zapadly dvě základní věci. Tou první je skutečnost, že sexuální obtěžování ve veřejné dopravě patří k nejvíce rozšířeným jevům u nás a zkušenosti s ním má významná část společnosti.
Pozornost okolí
Jen podle výzkumu z roku 2021, který si nechala udělat ještě Babišova vláda, se s nějakou formou obtěžování setkala každá třetí žena a každý desátý muž. To rozhodně nejsou zanedbatelná čísla.
Čtěte také
S nevítanými pokusy o hlazení, líbání či fyzické sblížení se setkalo 20 procent cestujících, s veřejným sebeukájením v dopravě 19 procent cestujících, 8 procent cestujících bylo donuceno k ukojení rukou nebo jinou částí těla a 6 procent cestujících bylo donuceno násilím k sexu či se setkalo s pokusem o sexuální styk nátlakem, uvedl výzkum. Více než 50 procent dotazovaných pak mělo nepříjemné zkušenosti se zíráním a civěním.
Tou druhou opomíjenou věcí je zacílení kampaně. Zmiňovaný výzkum úřadu vlády uvádí, že čtvrtina lidí už někdy byla svědkem sexuálního obtěžování ve veřejné dopravě. Přitom ale třetina z těch, kteří byli svědkem takového chování, nezareagovala a oběti pomoc neposkytla.
Čtěte také
A právě to je kromě obtěžování samotného ten další problém. Kdo si plakáty, které v současné době visí třeba na zastávkách městské hromadné dopravy, přečetl pořádně, musel si všimnout, že cílí právě na přihlížející.
Jednoduchým způsobem nám vysvětlují, že pro oběti nevhodného chování je podpora spolucestujících extrémně důležitá. Nabádají nás k pozornosti, ohleduplnosti, k tomu, aby nám situace kolem nás nebyly lhostejné, zvláště když jsme svědky nějaké nepravosti.
Nemusí to znamenat nastoupit ihned do nějakého konfliktu, naopak. Někdy se obětí stačí jen zeptat, zapříst s nimi hovor, narušit neviditelnou, leč přítomnou vazbu mezi ní a agresorem. To je to skutečně důležité: oběti vždy pomůže, když se v nepříjemné situaci nebude cítit sama, když se jí dostane podpory a zastání.
A přesně o tom celá kampaň je. Připomíná nám, že důležitou součástí obrany proti osahávání, civění, otírání se, šeptání do ucha nebo dokonce i sexuálnímu uspokojování agresorů je i pozornost okolí a včasná obrana obětí. Bylo by skvělé, kdyby podobné návody nebyly potřeba. Ale ruku na srdce: potřeba ještě stále jsou.
Autorka je publicistka a dokumentaristka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
