Apolena Rychlíková: Nejzoufalejší snaha o politickou diskreditaci. Tančící finská premiérka politiku lidem přibližuje, ne odcizuje
Záběry, kterak nejmladší premiérka světa, finská politička Sanna Marinová, tančí s přáteli na večírku, obletěly před časem celý svět. Ačkoliv se na nich neděje nic nestandardního, našli si političtí oponenti Sanny Marinové své důvody, proč se skrz ně snažit finskou premiérku zdiskreditovat. Ta se po sérii útoků, které rozvířili především ultrapravicoví trollové, rozhodla dokonce podstoupit test na drogy.
Vyšel negativně. Kromě toho, že kauza odkryla bezradnost politických oponentů stávající finské premiérky, odkryla i univerzálnější rozměr postavení žen ve vysoké politice. A znovu ukázala, nakolik je jim měřeno přísnějším metrem, než tomu bývá u mužů.
Čtěte také
Situace, jako jsou ty z večírku Sanny Marinové, přitom běžně politiky přibližují. Ukazují, že jsou to lidské bytosti, mají vlastní soukromý život, přátele, nežijí pouze politikou a obecně mají i jinou než tu oficiální tvář.
Představa, že politika se odehrává pouze mezi škrobenými profesionály s vážnými obličeji, kteří nemají žádný jiný život, je absurdní. I proto, že zatímco neformální chování a schopnost jednat spontánně a s nadhledem je u mužů – politiků většinově vnímáno pozitivně: vzpomeňme na oceňovaný civilní přístup u Clintona, Havla nebo dokonce i Borise Johnsona.
Působit jako lidi
U političek se ale na spontánní chování (a snaha zdiskreditovat Marinovou dokládá, že i v soukromí) nazírá jinak. Jako na něco nedůstojného, co kazí profil politické profese a znevažuje vykonávaný úřad. Proč? Odpověď je jednoduchá: globální politika je navzdory pomalu rostoucímu počtu žen političek pořád výrazně patriarchální a mužská disciplína. A v ní se ženy, když už nějakou tu funkci ukořistí, nejspíše nemají právo radovat se s přáteli a tančit.
Čtěte také
Tlak, který je s výkonem veřejných funkcí u žen provázán, je občas tak enormní, že pro řadu žen tvoří objektivní překážku pro vstup do politiky. Kromě regulérních bariér v podobě složitosti skloubení osobního života a práce a stále existujících předsudků a skleněných stropů je obava z neustálého hodnocení a napadání jedním z hlavních důvodů, proč se ženám do politiky někdy prostě nechce. Jednoduše se bojí, že ať už udělají cokoliv a budou vypadat jakkoliv, bude to špatně.
Je doložené, že jsou to především političky, kdo je častěji terčem kyberšikany, nevhodného a s funkcí nijak nesouvisejícího hodnocení vzhledu. Jsou to ženy, kdo se častěji setkává se zpochybňováním kompetencí, sexistickými urážkami i výhružkami sexualizovaným násilím. Je to odrazující.
Čtěte také
Sannu Marinovou se „jen“ snažili zdiskreditovat její političtí protihráči, především z řad krajní pravice, jejichž argumentaci ochotně přejali konzervativci. Je to vlastně směšné, kdyby tento zbytečný pokus nezrcadlil tolik dalších, obecných zkušeností s misogynií v politice.
Koneckonců: není to první pokus o diskreditaci této političky, vzpomeňme na „skandál“ s jejím sakem, pod kterým dle kritiků neměla dostatek oblečení. Ve stínu pár radostných videí jakoby oponenti Sanny Marinové snad záměrně zapomněli na to, že výkon politické funkce se skutečně neodehrává na obyčejném domácím setkání s přáteli, ale tam, kde se něco skutečně důležitého děje.
Ve schopnosti zvládat krize a provázet jimi společnost tak, aby ji to co nejméně rozdělilo a poškodilo. Ve schopnosti jednat rázně či opatrněji – vždy dle okolností. V řadě dalších velkých i menších kroků, kompetencí, nuancí. Že u výkonu funkce někteří politici a političky umí navíc působit jako lidi a ne jako roboti bez emocí a reálného života, je pro přiblížení politiky lidem jenom dobře. Nesuďme to u Sanny Marinové přísněji jen proto, že je žena.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
