Apolena Rychlíková: Mezinárodní den Romů je oslavou romského etnika i připomínkou nerovného postavení Romů v naší společnosti

Jeho aktuální výstava se jmenuje Tenkrát na Žižkově a skládá se ze snímků Romů, které autor nafotil v průběhu řady let na různých místech pražského Žižkova. Je dost symptomatické, že významná část z portrétovaných Romů a Romek už na Žižkově ani nežije – často proto, že je začala ze známé pražské čtvrti vyhánět proměna dříve chudší čtvrti v jednu z těch lukrativnějších, a obecné zdražování cen bydlení.

Čtěte také

Výstavou Karla Cudlína s názvem Tenkrát na Žižkově začaly v Praze oslavy Mezinárodního dne Romů

Tradice Mezinárodního dne Romů sahá až do roku 1971. V tomto roce, právě 8. dubna, byla založena Mezinárodní romská unie (International Romani Union), jejíž delegáti ustavili podobu romské vlajky a znění mezinárodní romské hymny. Významným rozhodnutím kongresu bylo mimo jiné i uznání slova Rom za preferované označení příslušníků etnika. Od té doby, tedy už více než padesát let, bychom tedy měli žádost o tento typ oslovování respektovat. Den, kdy se toto setkání konalo, tedy 8. duben, byl pak vyhlášen Mezinárodním dnem Romů.

Každoroční oslavy se nesou především v duchu radostného prezentování romského etnika v Česku. Tento způsob připomínání je podstatný a důležitý, má v každé společnosti své místo. Oslavy se však nevyhýbají ani bolestivým a v české společnosti stále nereflektovaným problémům.

Nerovnosti, které přetrvávají

Co se minulosti týče, je to především otázka romského holocaustu. Ten je – na rozdíl od toho židovského – v České republice nedostatečně připomínaný, a to ačkoliv během druhé světové války přišlo Československo o drtivou většinu svých romských obyvatel. Důležité je také nezapomínat na to, že v tehdejším protektorátu byly hned dva tábory nazývané jako pracovní, v nichž byli Romové shromažďováni, ponižováni, mučeni, zabíjeni a deportováni do Osvětimi.

Čtěte také

Luboš Palata: Romové se ani po brexitu vracet nechtějí. V Británii jsou úspěšní

Během letošních oslav připomněla hrůzy Porajmu (termín používaný Romy k označení genocidy spáchané na tomto lidu nacisty a jejich kolaboranty během druhé světové války) organizace Živá paměť, která pořádala setkání organizací podporujících přeživší holocaustu Romů a Sintů v České republice.

Kromě důležitých pohledů do minulosti jsou tyto dny i připomínkou všech typů nerovností, které vůči romským obyvatelům České republiky neustále přetrvávají. Nejvíce se dotýkají takových oblastí, jako je bydlení a vzdělávání. V Česku stále existují segregované školy, Romové jsou diskriminováni při hledání práce i bydlení a stále vůči nim ve společnosti panují předsudky, které výrazně ovlivňují kvalitu i důstojnost života Romů v Česku. Odborné organizace ale také velmi často zmiňují problematiku zadlužení a exekucí.

Apolena Rychlíková|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Před dvěma lety na celou paletu problémů upozornila třeba Amnesty International a dlouhodobě je problematika rasismu monitorována i ze strany Evropské unie, která usiluje o zrovnoprávnění postavení Romů v zemích Evropské unie.

Kromě 2. srpna, kdy si připomínáme Den romského holocaustu, je dnešní den 8. duben jeden z nejdůležitějších svátků pro Romy vůbec. Stojí za to si ho připomínat radostně, stejně jako sebereflektivně.

Autorka je komentátorka serveru A2larm