Anonymy a bomby

Příklady táhnou a nahlašování bomb se u nás stává populární kratochvílí. V pondělí anonymní telefonáty hrozily bombovými výbuchy v jedné zlínské bance a v základní škole v Uherském Hradišti. Minulý týden nejprve v úterý anonym přerušil pražské hokejové derby mezi Spartou a Slávií, v pátek pak mělo volné dopoledne patnáct set dětí v Brně Líšni, když anonym oznámil, že na školách jsou bomby, které vybuchnou, a pak ještě v sobotu další anonym telefonicky ohlásil bombu v krajské centrále hasičského sboru v Plzni. V žádném ze zmíněných případů se nenašla bomba ani pachatel a o motivech telefonátů můžeme jenom spekulovat. Hokejovému fandovi se asi nelíbil výsledek, školákovi se možná nechtělo psát písemku, klient banky třeba nedostal úvěr, někdo se u piva mohl pohádat s hasičem a podobně.

Na nejrůznější problémy jako by existoval stejný recept - zvednout sluchátko a pronést větu, která přivodí akci policistů a pyrotechniků, vystraší či znechutí spoustu lidí a způsobí škodu. Anonymní pachatel pak u televize vychutnává pocit hrdinství, anebo se dobře baví. Tím se dostáváme k odpovědi na otázku, co lze proti těmto anonymům dělat, kromě úsilí chytit je a potrestat. Jistě by pomohlo, kdyby se o anonymních hrozbách bombou přestalo vysílat a psát. Nařídit to novinářům nelze, ale mělo by se stát věcí dobrého vkusu, že místem pro zmíněné zprávy je redakční koš.