Angela Merkelová a její sebeprezentace

20. srpen 2008

Dostane-li nějaký novinář termín na rozhovor s německou kancléřkou, paní Angelou Merkelovou a má-li sebou fotografa, v předpokoji se dozví, že nesmí fotografovat paní kancléřku ze strany a z podhledu. Analytici, kteří soustavně komentují její politické výkony či její biograf Gerd Langguth o paní Merkelové píší, že si je přesně vědoma toho, že v ikonické kultuře to, co se počítá, jsou obrazy. Krásné fotografie jsou dnes důležitější než krásná slova.

Paní Merkelová si to pamatuje ještě z doby, kdy byla sama tiskovou mluvčí a o tyto věci se starala pro jiné politiky. O jejím předchůdci Gerhardu Schröderovi se říkalo, že je mediální kancléř, že se umí pohybovat mezi novináři jako popstar, ale dle /nesrozumitelné/ v sebeinscenacích Angela Merkelová Gerharda Schödera předhonila, je důkladnější a nenechává nic náhodě. Všechny obrazové výstupy dokonale kontroluje. Zatímco Gerhard Schröder byl mediálním kancléřem veřejným, Angela Merkelová se s tím, jak dbá o svou sebeprezentaci, nechlubí, a to je celý rozdíl. Německý zpravodajský časopis Der Spiegel před časem napsal, že je tajnou mediální kancléřkou. Komentátoři upozorňují na řadu zřetelných momentů, které její schopnost ovládat každé jeviště dokládají. Například v Straubingu, kde se paní kancléřka setkala před časem s americkým prezidentem Bushem, se směl její ministr zahraničí Steinmeier pohybovat pouze za kulisami, aby bylo zřejmé, kdo hraje první housle. "Důležitější než fakta je fasáda," napsal zase Der Spiegel, a proto celý svět obletěla fotografie, na níž jde paní Merkelová s panem Bushem rozkvetlou zahradou a Bush ji drží za rameno.

Politika při takových setkáních hraje velice malou roli. Důležitější je sebeprezentace a ta se ovšem týká všech zúčastněných, nejen paní Merkelové. Mediální strategie paní Merkelové je dle analytiků zřejmá, inscenovat veškerá setkání tak, aby umožnila dobré fotografie, které lze tisknout na velké ploše. Proto jela třeba do Grónska, kde se nechala vyfotografovat v červené větrovce před ledovcem. Paní kancléřka je přesvědčena, že jedna taková fotografie o změně klimatu řekne víc než dlouhý článek. Podobně je známá fotografie z Heiligendammu, kde probíhalo setkání G8, na níž Angela Merkelová ukazuje osmi nejmocnějším mužům světa prstem směr.

Takové fotografie nejsou jistě náhodné a jsou dopředu vymyšlené. Před deseti lety novináři v Německu objevili scénář stranického sjezdu SPD, tedy sociální demokracie, který se konal tehdy v Lipsku a ten byl psán, jako kdyby se podle něj měl natočit celovečerní film. Obsahoval přesně všechny detaily příchodu kancléře Schrödera, způsob pozdravu, délku všech vystoupení, až po délku závěrečného potlesku. Podobně jistě pracuje i paní Angela Merkelová a její štáb. Spolu s paní kancléřkou všude cestuje stylistka Petra Keller, mediální poradkyně Eva Christianson a vedoucí její kanceláře Beate Baumann. V doprovodu je také její mluvčí Ulrich Wilhelm, který má vždy na starosti hlavně komentátory a musí se starat o to, aby byli stále v dobré náladě. Propagandistická mašinérie se v Německu jmenuje Bundespresseamt, Spolkový tiskový úřad. A stojí daňové poplatníky ročně osmdesát milionů eur. Důležitost tohoto úřadu vyplývá z přesvědčení, že jen ten, kdo si získá veřejnost, je schopen u veřejnosti něco prosadit a teprve, když se politikovi podaří přesvědčit veřejnost, může něco prosadit v parlamentu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio