Anežka viděná očima křižovníka v roce 1701

Na mnohých místech knihy je Anežka nazývána svatou, a to i přesto, že k její kanonizaci došlo až v roce 1989. Nové vydání navíc přibližuje tehdejší vidění světa a připojuje různé souvislosti, stačí zalistovat úvodem PhDr. Miloše Sládka nebo si v závěru pročíst zpracování tematiky svatých v českojazyčných textech 16.–18. století od Mgr. Jana Linky.
Slavnostní křest knihy probíhal za účasti řady významných hostů v Muzeu Karlova mostu pod dohledem Zdeňka Bergmana, který se spolu s Rytířským řádem křižovníků s červenou hvězdou na vydání knihy podílel.

Řadu zajímavostí se o knížce dozvíte také v historickém magazínu Zrcadlo s premiérou 2. prosince.

Milá choť Jana Františka Beckovského

„Po dokonané jeho řeči hlavu svou ta Bohu milá panna před ním sklonila, své krásné vlasy k ostříhání dala, královské roucho svlékla a místo něho šerý, sprostý i mladému, zvlášť královskému tělu outlému nepřijemný oděv, který před jejím porodem Konštancia matka ve snách viděla, velmi vesele oblekla.“ Těmito slovy popsal Jan František Beckovský vstup Anežky do kláštera a my si tak můžeme připomenout také řadu polozapomenutých zázraků pocházejících ze středověké legendy.

Některé z příběhů mohou překvapit a jiné vzbudit úsměv. Jako příklad můžeme zvolit chvíli, kdy za Anežkou do kláštera přichází Eliška Přemyslovna s prosbou o pomoc při léčení malého Václava, budoucího Karla IV. A to i přesto, že se narodila až 10 let po Anežčině smrti. Přesto, anebo právě proto, se do knihy vyplatí začíst. Objevit tak můžete řadu zajímavých, někdy větších a jindy nepatrných posunů ve vyprávění středověku a baroka. Vrátíme-li se například k Anežčinu vidění bitvy na Moravském poli, pak ve středověké legendě není Anežčina reakce popisována nijak detailně. Je pouze napsáno, že vizi zprvu pokládala za ďábelské mámení. Beckovský už ovšem uvádí, že Anežka „v tváři se měniti, celým tělem se třásti, pozadu zustávati, ano i hořce plakati počala.“

Najím se anebo koupím knížku?

Hudební doprovod slavnostního křtu měl na starosti Michael Pospíšil a Ritornello|foto: Adriana Krobová

V úvodu doktora Sládka můžete najít řadu zajímavostí, včetně finančního vyčíslení nákladů na výrobu knihy. Celkově vydání Milé choti stálo 61 zlatých a 15 krejcarů. Beckovský ji přitom dodával knihkupcům po 4 krejcarech za kus. Pro lepší představu šlo o částku, která odpovídala prosté stravě člověka na jeden den. Možná i cena způsobila, že byl o knihu velký zájem a v době Beckovského smrti byla drtivá část tisku rozprodána.

Dokonce se dočkala ještě jednoho českého vydání, druhé vydání se dosud nepodařilo jasně doložit, i když se o něm uvažuje. Jasným důkazem zájmu o knihu je ovšem její překlad do němčiny, což rozhodně nebylo běžné.

Svatá s předstihem 288 let

Jan František Beckovský píše o Anežce s neskrývaným obdivem a úctou. V podstatě ji svatořečí 288 let před tím, než skutečně ke kanonizaci došlo. Vysvětlení nabízí v závěru knihy sám: „Ačkoliv ta blahoslavená panna v přítomný knížce … velmi často svatou se jménuje, která sice řádem církevním za svatou dosavád vyhlášena není (protož také cokoliv zde o ní dotknuto jest, tak tomu ať jest rozumíno, jak svatá církev katolická tomu rozuměti poroučí), nicméně ta blahoslavená panna Anéžka nejenom v rozličných dávno psaných i tištených létopisích svatou se nazývá, ale také mezi svatými a světícemi Božími vůbec se nachází a připomíná. Vzhledne zajistě někdy dobrotivý Hospodin na vroucné prosby některých svých věrných i na upění nuzných lidí a ten již tolik set lét před očima lidskými dosavád poklad skrytý vyjeví, aby Bůh tím snažněji v té blahoslavené panně ctěn byl a vlastencí její aby také, majíce ji před očima, která jim posavád velmi málo známa jest, k ní se vroucněji v svých potřebách utíkali a v svých žádostech tím snážeji vyslyšaní byli.“