Andská komunita národů
Bolivie, Peru, Ekvádor a Kolumbie na jedné straně a Brusel na straně druhé vedou předběžné oťukávací rozhovory už od roku 2005, ale zatím si ještě pořádně k jednacímu stolu nesedly. Má to řadu příčin ale dvě z nich jsou hlavní. Peru a Kolumbie mají Smlouvu o volném obchodu se Spojenými státy, což zbýající dvě členské země chápou tak, že je to na překážku vnitřní integraci Andské komunity národů známé dříve jako Andský pakt nebo též Andská skupina. Podle Bolivie by mohlo dojít k dvourychlostnímu sbližování andských zemí s Unií. Od roku 1969, kdy byla komunita založena, má na svém kontě jen málo integračních úspěchů.
Kromě toho Bolivie těsně před summitem, na němž předala rotativní předsednictví Kolumbii, vyvolala napětí, když prohlásila, že chce s Bruselem jednat jen za určitých podmínek. Ty lze stručně shrnout do čtyř témat, které souvisejí s její znárodňovací politikou: z jednání je třeba vypustit problém intelektuálního vlastnictví a otázky zahraničních investic, základních služeb a státního výkupu firem, jež těží nerostné bohatství. Nakonec bylo dohodnuto, že Andská komunita jednání s Unií zahájí ale Bolivie nepřijme žádné rozhodnutí týkající se zmíněných témat. Rozhovory budou respektovat existující asymetrii andských zemí. To je sice přesně to, co jde proti tolik potřebné integraci komunity, ale na druhou stranu to umožňuje pokročit v jednání s Evropskou unií.
Ta má jiný problém. Řada vyhlášek a nařízení preferují ty či ony státy, ne však Andské země. Jeden příklad za všechny. Ekvádor je největším vývozcem banánů na světě, ale musí platit vysoké celní poplatky, konkrétně za tunu banánů exportovaných do Unie, tedy i do Česka, 225 dolarů. To na rozdíl od afrických, pacifických a karibských zemí, vesměs bývalých evropských kolonií, které žádné dovozní poplatky neplatí, pokud jejich vývoz do Unie nepřesáhne 775 tisíc tun. Vloni si Ekvádor stěžoval na Brusel u Světové obchodní organizace. Případ dosud není vyřešen a Quito zvažuje podat soudní žalobu. Jak je vidět, jednání mezi andským blokem a Evropskou unií budou obtížná, ale to nejdůležitější je, že vůbec začnou. Unie je po Spojených státech druhým nejdůležitějším obchodním partnerem andských zemí. Obchodní výměna činila vloni téměř devět miliard dolarů, zatímco s USA dosáhla 22 miliard. Celkově čtyři země, v nichž žije téměř 100 milionů obyvatel, vyvezly mimo komunitu zboží za 64 miliard, mezi sebou však zobchodovaly pouze za pět miliard dolarů. Je to sice málo, ale je třeba si uvědomit, že mnohé produkty jsou v těchto zemích podobné, stejně jako problémy. Jako příklad jeden - řekněme - okrajový problém, fotbalistický. V latinskoamerických zemích však zase tak okrajový není. Andské země se rozprostírají, jak jinak, v Andách. A Mezinárodní fotbalová federace FIFA rozhodla, že mezinárodní utkání se smí hrát v nadmořské výšce do 2500 metrů. To by ovšem musely andské země všchny své větší stadiony zavřít. A tak není divu, že společně protestují. Takových zvláštností je samozřejmě víc a mnohdy dopadají mnohem silněji na ekonomiku těchto zemí.
Loni andský pakt procházel krizí. Venezuela z komunity vystoupila a její president Hugo Chávez to zdůvodnil tím, že některé země příliš spolupracují se Spojenými státy, konkrétně že Kolumbie a Peru podepsala s Washingtonem smlouvy o volném obchodu. V pozadí tohoto manévru byla snaha podřídit jednotlivé země Andské komunity Caracasu. Andské seskupení vydrželo, nenechaly se zmást ani levicově orientované země, které úzce spolupracují s dnešním režimem ve Venezuele. Naopak, letos se jako asociovaný člen vrátilo do komunity Chile, které z ní za vlády Augusta Pinocheta před třiceti lety vystoupilo. Politicky stabilní Chile a zároveň v Latinské Americe nejrychleji se rozvíjející národní hospodářství představuje pro Andskou komunitu významné posílení.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.