Analýza volebního programu Naděje a Cesty změny

Rozchod provázela vzájemná osočování, přičemž ve hře měly být dokumenty nutné k řádnému zaregistrování. Dodejme, že ona původní Cesta změny vznikla vlastně jako reakce na opoziční smlouvu a do jisté míry také v nepřímé návaznosti na občanské iniciativy jako třebíčská výzva, Impuls 99, Děkujeme - odejděte nebo Televize - věc veřejná. K tomu se sice nyní více hlásí Naděje, ale že i cesta změny vyrostla z půdy širší nespokojenosti s řadou věcí, především s opoziční smlouvou, je stále patrné.

Abychom byli galantní, zaměřme se nejprve na Stranu Naděje, neboť nejviditelnější postavou je tu žena - Monika Pajerová, studentská aktivistka během sametové revoluce, dnes vysokoškolská pedagožka. Po odchodu z Cesty změny s sebou do nové strany přivedla ze známých osobností např. psychologa S. Hubálka a nebo protestanského kazatele D. Kvasničku.

Strana Naděje se deklaruje co by subjekt politického středu s mírně romantickým slovníkem: Naše budoucnost je nemyslitelná bez spravedlnosti založené na úctě k etickým a duchovním hodnotám. Základem našeho jednání je úcta k životu, otevřenost a upřímnost. chceme naslouchat druhým a snažit se pochopit jejich vidění světa. Zdůrazňujeme rozvoj lidské osobnosti, konzumní způsob života považujeme za projev vnitřní prázdnoty... říká se v preambuli stranického programu Strany Naděje. Jejich programové pilíře jsou blízké s prioritami dalších pravicových subjektů, důraz na trvalé hodnoty, oživení demokracie, posílení samosprávy, zkvalitnění školství a vzdělávacího systému, snaha pomoci spravedlnosti a vládě zákona a samozřejmě začlenění země do EU.

I když se na první pohled jedná o stranu sázející spíš obecně na smysl pro morálku a spravedlnost, přesto přichází i s věcnými návrhy ekonomickými, byť zlé jazyky tvrdí, že zčásti převzaté od původní Cesty změny. Naděje myslí na malé a střední podnikatele, kterým by ráda pomohla odstranit diskriminaci v přístupu k úvěrům. V programu je řeč o daňové reformě, která by se podle Naděje měla uskutečnit do tří let, přičemž základní koncepcí je přechod od přímých daní k daní nepřímým. Spolu s postupným snižováním daní a sociálních odvodů by se měly krok za krokem přibližovat obě sazby DPH v dlouhodobějším výhledu k hladině kolem 15-17 %.

Obecně lze ovšem říci, že Strana Naděje klade ve své rétorice důraz na obecné zlepšení politického klimatu, otevřeně vystupuje proti realitě opoziční smlouvy a kritizuje mnohé z éry devadesátých let - privatizaci, tunelování, provázanost politiky a ekonomiky, za což viní především Klausovy vlády.

U druhé strany dnešního zastavení, dalo by se říci "starší sestry", tedy Cesty změny, lze cítit odhodlání věci napravovat, vzít do rukou přímou odpovědnost. "Teď nebo nikdy," zní jejich heslo, a strana říká, že prosperita země zůstává nevyužita a že republika potřebuje nové silné politické vedení. Cesta změny voličům nabízí moderní, kvalitní a zkušený tým. Pod jeho vedením by prý český stát znovu získal právoplatnou pozici v Evropě a ve světě. Nelze nedodat, že ústředními postavami strany jsou opravdu zkušení podnikatelé - Jiří Lobkowitz a Borek Severa. Mimochodem, Lobkowitz byl krátkou dobu ve vedení US, ale už před delší dobou její řady rozčarován opustil.

Cesta změny není, jak říkají její materiály, koncipována jako neoliberální v ekonomice, ani jako konzervativní v kultuře. Dívá se dopředu a hledá způsob, jak vytvořit podmínky ke změnám v celé společnosti. Na čtenáře stranického programu dýchá smysl pro tradiční bezmála stavovské myšlení. Současná politika prý přistupuje k lidem, jako by pro ně bylo důležité jen to, co je v jejich bezprostředním dosahu. politika se tak redukuje na pouhou administrativu a provoz bez idejí, hodnot, trvalejších vizí a ideálů. Strana podle svých slov vidí, že občané stále více volají po tom, aby požadavky na produktivitu a konkurenceschopnost byly provázeny větší spravedlností a sociální rovností, aby kromě uznání materiálních potřeb byly uplatněny i jejich nadosobní cíle, hodnoty a potřeby. zneužívání moci, korupce, protiprávní směšování veřejného a privátního vyvolává u občanů podle Cesty změny hlubokou apatii a deziluzi. Ve stručnosti pak ještě dodejme, že strana klade důraz na kvalitní vzdělání, posílení spravedlnosti a úcty k právu, zesílení boje proti korupci, zabezpečení sociální a zdravotní jistoty občanům, poctivé podnikání a ekonomickou stabilitu, zdravé a příjemné životní prostředí, odbourání byrokracie a rovněž také na dokončení evropské jednoty.

Český občan platí podle Cesty změny neúměrně vysoké daně, ale ani to nestačí, neboť stát prý utrácí víc než může, hromadí deficity veřejných rozpočtů, na jejichž krytí vydává dluhopisy. Strana naopak nechce zatěžovat příští generace dluhy a zároveň hodlá daňovým poplatníkům výrazně ulehčit, tj. výrazně snížit daňové sazby u fyzických osob v celém tarifním pásmu se základní daňovou sazbou 10 % místo dnešních 15 % a maximální sazbou 20 % místo dnešních 32 %. Také cesta změny hovoří o reformě DPH, chtěla by zavést skupinu s nulovou DPH, tj. zdravotnictví, školství, ekologie a bytová výstavba. V rámci nového daňového systému, který by měl také spatřit světlo světa do tří let, pak míní postupně snižovat přímé daně a sociální odvody nahradit úměrným zvyšováním daně z přidané hodnoty ze současných 5 % na 14 %, přičemž současná horní sazba DPH ve výši 22 % by se postupně přibližovala později jednotné hranici 14 %.

Jak cesta změny, tak strana Naděje jsou zatím takříkajíc nepopsanými listy, existují teprve v řádu měsíců. Je tedy bezmála nemožné jejich dosavadní existenci hlouběji analyzovat. pokud na politické scéně zůstanou, bude k tomu teprve příležitost.

Dalo by se předpokládat, že Cesta změny, která sice nemá asi šanci dostat se do sněmovny, ale v některých průzkumech se pohybuje nad jedním procentem, by v budoucnosti mohla představovat solidní politickou alternativu především pro tu část podnikatelské vrstvy, která v devadesátých letech podporovala ODA. Strana Naděje se v tabulkách volebních preferencí zatím nevyskytuje a bude po volbách zajímavé studovat, jakou skupinu obyvatel asi osloví. Na první pohled se zatím zdá, že její potencionální voliči budou odevzdávat hlasy spíše pro Koalici, přičemž bližší je jim ovšem Unie svobody.