Analýza programů politických stran pro volby do Evropského parlamentu: KSČM

Podobně jako ostatní kandidující subjekty, ani KSČM ve svém programu nenabízí jasnější představu o tom, co vlastně budou její zástupci v Evropském parlamentu prosazovat. Nedozvíme se, co si myslí o dalším rozšiřování Evropské unie, jak si představuje budoucí společný rozpočet ani co chce prosazovat v oblasti evropské legislativy.

Zato se před námi otevírá pozoruhodná meditace o budoucí podobě Evropské unie - přesněji řečeno o tom, jakou Evropu KSČM prosazuje. Vize koncentrovaná do dlouhé řady krátkých hesel představuje místy rozporuplné, ale rozhodně velmi poučné čtení.

Pro ekonoma s historickou pamětí bude zřejmě nejzajímavější představa komunistů o Evropě bez bariér pro osoby, zboží, služby a kapitál. KSČM sice takovou Evropu vyznává, ale současně například souhlasí s opatřeními proti přesunu zahraničních firem z České republiky výlučně pro vyšší zisk, stejně jako proti stěhování firem v době krize. Nebo chce omezit spekulativní obchody s cennými papíry a měnou. A vyslovuje se například také pro stabilitu cen.

Takže volný pohyb kapitálu ano, ale stěhování firem ne? A jak se v tom vyznat, když se vzápětí vysloví také pro společný trh s volnou hospodářskou soutěží, vysokým potenciálem a právní garancí pro všechny aktéry na trhu? K tomu všemu se navíc přidává požadavek na zastavení další privatizace veřejného sektoru, spojený s posílením strategického vlivu státu prostřednictvím státních investičních fondů. Nemotá se vám z toho hlava?

Neméně zajímavé jsou představy KSČM o bezpečnostní politice. Předně odmítá - jak píše - agresivní politiku NATO a rozpoutávání lokálních válek v zájmu Spojených států. To je jistě hezké, ale jak to souvisí s evropskou politikou? Nepřímo. Komunisté chtějí, aby byla evropská bezpečnost budována jako obranná platforma a aby se nepodřizovala zájmům cizích velmocí. Těžko ale odhadnout, jak by společná evropská obranná politika vlastně měla vypadat, když KSČM šmahem odmítá podíl Česka na zahraničních misích a umístění cizích vojenských základen v České republice.

Hádankou pro fajnšmekry je pak formulace "říkáme ano systému kolektivní bezpečnosti místo vojenských bloků". Vojenský blok už zřejmě není systémem kolektivní bezpečnosti.

Sympatická je představa Komunistické strany Čech a Moravy o - cituji - skutečně rovnoprávné unii občanů i států. Jenže právě v tomto spojení se skrývá rozpor. Mají-li být rovnoprávní občané, nemohou být tak úplně rovnoprávné státy. Pokud má mít stejnou váhu Lucembursko a Německo, pak je hlas jednoho Lucemburčana 186krát silnější než hlas jednoho Němce. V tomto kontextu zní poněkud naivně i představa o sociální a územní soudržnosti a solidaritě mezi členskými státy. Opravdu komunisté věří, že největší přispěvatelé do unijního rozpočtu to dělají z čiré solidarity a nic na oplátku nechtějí?

Naopak zcela nerozporné jsou ty teze programu KSČM, které se věnují sociálním tématům. Namátkou, bezplatné školství, větší participace zaměstnanců na řízení podniků a na zisku, zavedení evropské minimální mzdy, minimálního důchodu či minimálního příjmu pro nezaměstnané, spojení lidských práv s právy ekonomickými a sociálními. Zastáncům svobodného prostředí to možná nebude konvenovat, ale rozhodně je to srozumitelné. Stejně jako chystaný útok na peněženky majitelů osobních aut. Jak jinak rozumět tomu, že komunisté chtějí zpoplatnit průjezd českými dálnicemi - než že připravují mýtné pro všechna auta bez rozdílu?

Vyznavače vnitřních rozporů pak jistě potěší i samotný závěr programu KSČM pro volby do Evropského parlamentu. Nejprve píše, že podporuje proces politického sjednocování levicových sil. A vzápětí konstatuje, že modrá šance krizi prohlubuje a oranžová naděje ji neřeší. Jako by se i v závěru ozývalo to, co prochází celým programem KSČM: Snaha ukrýt komunistické vidění světa pod moderními hesly o sociální spravedlnosti. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .