Američtí experti chtějí zapojit Sýrii a Írán do řešení iráckého problému

20. říjen 2006

Komise, kterou jmenoval Kongres a jsou v ní zastoupeni republikáni i demokraté, má údajně navrhnout dvě změny - postupný odchod z Iráku zpátky na základny v okolních zemích a zejména zapojení Sýrie a Íránu do řešení iráckého problému. To by znamenalo zásadní obrat v dosavadní americké politice.

Předsedou komise je exministr obrany James Baker, přední člen administrativy George Bushe staršího, ze začátku 90. let, který rodině Bushů zůstává velmi blízký. Je možné, že i když jde o komisi Kongresu, vypouští zároveň zkušební balónek v zájmu současné administrativy. Přesto anebo právě proto je navrhovaný krok překvapivý, vždyť právě dvě zmíněné země patří na americký seznam lotrovských států, a nepochybně jde o režimy, které podporují terorismus.

Na druhou stranu úvaha, že právě Sýrie a Írán mohou být klíčové pro - alespoň začátek - řešení iráckého problému, je správná. Obě s Irákem sousedí a pravděpodobně poskytují iráckým protivládním povstalcům nezbytné zázemí, je to součástí syrské a zejména íránské strategie "zatlačování" USA z oblasti.

Počet amerických obětí se blíží třem tisícovkám. Nyní James Baker v televizním rozhovoru prohlásil, že "věří na rozhovory s nepřáteli" a proto navrhuje "změnu přístupu". Podívejme se na případy obou vůči Americe nepřátelských zemí, Sýrie a Íránu blíže.

Spojené státy mají se Sýrií nejrůznější účty, které souvisejí jak s alespoň nepřímou podporou iráckých povstalců, tak s poskytováním podpory dalším teroristickým skupinám. Největší komplikace ale Sýrie způsobuje americkému spojenci Izraeli. Zázemí v ní nachází hned několik organizací, od libanonského Hizballáhu až po palestinský Hamás. Pokud by se podařilo Sýrii nějakým způsoben zapojit do spolupráce s Washingtonem, mohla by se odblokovat i chronická blízkovýchodní krize a Washington by si to mohl přičíst jako diplomatický úspěch. Američané i Syřané už udělali první rituální kroky směrem k sobě. Před měsícem syrské bezpečnostní oddíly zmařily útok islámských radikálů na americké velvyslanectví v Damašku, za což se jim dostalo veřejného poděkování z úst ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové. Ostatně Sýrie, podobně jako Egypt a některé další sekulární režimy v oblasti, nemá zájem na přílišném rozšíření islamismu na Blízkém východě. Zářijový incident tedy možná sloužil jako první náznak uznání společných zájmů.

Otázka Íránu je mnohem složitější. Teherán je podstatně významnější a mocnější stát než současná Sýrie. Je zdrojem napětí na Blízkém a Středním východě, pravděpodobně má prsty v mnoha protiamerických a protivládních akcích v Iráku a zejména po nástupu radikálního prezidenta Ahmadínežáda se vyjadřuje velmi protizápadně.

Největším tématem americko-íránských vztahů je samozřejmě íránský jaderný program. Teherán dává jasně najevo, že ho nic, ani údaná hrozba útoku, ani případné sankce neodradí od vybudování vlastních jaderných kapacit. Vzhledem k tomu, že USA se nepodařilo získat pro účinné sankce mezinárodní společenství, Írán zřejmě svého cíle dříve nebo později dosáhne.

V takovém případě by pro USA bylo lepší, kdyby si sice ponechaly v ruce klacek, ale hovořily vstřícně a pokusily se s Teheránem navázat kontakt a učinit ho součástí vlastních plánů. V případě Íránu totiž platí totéž co pro Sýrii - i tato země má ve skutečnosti zájem věci nevyhrotit. Tamní režim je dlouhodobě na pokraji sil a jediné, o co mu jde, je přežít.

Z hlediska obou režimů je zajímavé také to, že šéf zvláštní kongresové komise Baker prohlásil, že USA by měly odstoupit od svého plánu na zavedení demokracie na Blízkém východě, a místo toho prosazovat zavádění zastupitelských vlád. To lze číst jako zrušení tlaku na jednotlivé blízkovýchodní režimy z ideologických důvodů při současném ponechání si idealistické rétoriky.

Nyní je otázka, co ze závěrů Bakerovy komise, které budou zveřejněny až za několik měsíců, nakonec vzejde. Jednak tedy jak na její doporučení bude reagovat veřejnost a také co s nimi Bílý dům podnikne. Činnost komise časově koliduje s blížícími se listopadovými kongresovými volbami. Mnozí američtí voliči se dívají na dosavadní postup v Iráku kriticky a i kdyby ve skutečnosti současná politika byla jedinou rozumnou alternativou, veřejnost chce vidět nějaký pohyb a viditelnou změnu k lepšímu. Namalovat perspektivu nové spolupráce s dosavadními nepřáteli by mohlo vypadat alespoň dočasně jako světlo na konci tunelu. Vnímá to tak i irácký prezident Talabání, který se nechal slyšet, že pokud by se podařilo Damašek a Teherán zapojit do spolupráce s Bagdádem a Washingtonem, situace by se údajně mohla uklidnit během několika měsíců. Jak však Talabání zdůraznil, nepočítá s tím, že by se americké jednotky v dohledné době stáhly - dobře ví, že by to situaci jen zhoršilo. V každém případě ale platí, že Sýrie a Írán čekají na to, co Washington podnikne. Alternativou je, že obě země, vytlačené nyní na okraj - se samy pokusí o vzájemnou spolupráci a společně mohou způsobit USA ještě více problémů než dosud.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio