Americké volby a tandem Kerry - Edwards

Demokratický kandidát John Kerry si to vzal k srdci a dlouho přemýšlel. Když nakonec oznámil, že do tandemu bere svého soupeře z primárek Johna Edwardse, málokoho překvapil. Toto jméno se totiž jevilo jako jednoznačný výsledek stanovené rovnice. Edwards má všechno, co nemá Kerry - je mladý, spontánní, srší optimismem, a hlavně: pochází z jihu Spojených států, kde se bude s největší pravděpodobností o budoucím obsazení Bílého domu opět rozhodovat.

Jeho domovským státem je Severní Karolína, i když skeptici tvrdí, že demokratům se tam nepodaří vyhrát, stejně jako se jim nepodaří získat Jižní Karolínu. Nicméně, člověk z jihu může přitáhnout voliče v jiných státech, hlavně na Floridě, kde se odehrávala před čtyřmi lety rozhodující bitva - a zdá se, že tomu nebude jinak ani tento rok. John Kerry proto zvažoval také jméno Boba Grahama, 67-letého demokratického senátora přímo z Floridy. Průzkumy ale ukázaly, že s pomocí tohoto muže by demokratům hlasy nepřibyly, naopak ubyly. Konkrétně o necelá tři procenta.

Kandidátů bylo samozřejmě vícero a reakce voličů v průzkumech byly velice zajímavé. Například se ukázalo, že tandem snů (jak bylo označováno případné spojenectví demokrata Kerryho se známým republikánem Johnem McCainem) by nepřineslo maximální výsledek, i když by se preference zvýšily asi tak o 6%. Mimochodem, McCain nabídku stejně odmítl. Daleko největším hitem byly dvě možnosti, jež vyšly úplně nastejno: John Edwards, na kterého nakonec padla volba, a překvapivě Hillary Clintonová, bývalá první dáma a v současnosti senátorka za New York.

Hillary Clintonová ovšem nabídku rovněž odmítla, stejně jako nechtěla před časem kandidovat v primárkách. Má totiž vyšší cíle: pokud by ještě jednou vyhrál nynější prezident Bush, zkusila by štěstí za čtyři roky. V čase primárek se jí Bush jevil jako neporazitelný.

Po pár měsících se ale ukázalo, že nálady voličů se mohou rychle měnit a s Bushovou neporazitelností to nemusí být až tak horké. Pokud vypadal Kerry na začátku jako obětní beránek, dnes je protivníkem těžké váhy, a ta se ještě zvýšila po příchodu Johna Edwardse do jeho týmu. Teprve budoucnost samozřejmě ukáže, které jižní státy se tím pádem přikloní k demokratům, političtí pozorovatelé ale už nyní hledají paralely s rokem 1960, kdy dokázal Lyndon Johnson získat pro Johna Kennedyho veledůležitý Texas. Ten je samozřejmě doménou prezidenta Bushe, v sousedních státech to ale může být jinak.

Strategie každopádně zůstává stejná: porazit neporazitelného Bushe jeho vlastními zbraněmi a nabídnout Američanům novou dávku optimismu. V praxi to znamená, že program Johna Kerryho se v základních věcech nebude lišit od programu prezidenta Bushe, obal bude mít ale podstatně veselejší barvy. Jinými slovy, demokraté se chtějí vrátit do zlatých časů nakažlivého optimismu prezidenta Clintona. Chtějí přesvědčit voliče, že nepotřebují ani tak zásadní změnu politiky, ale potřebují změnu tváří. Slogany demokratů se budou točit okolo myšlenky, že volit se má budoucnost, nikoliv minulost.

John Edwards disponuje ale ještě jednou velikou předností. Je protipólem Kerryho v tom, že pochází z relativně chudého prostředí, sám se vypracoval a stal se milionářem. Je tedy jakýmsi ztělesněním amerického snu, a ten za velkou louží vždycky boduje. Kerry je nudný absolvent soukromých škol, který vyženil obrovský majetek a ani svoje válečné medaile z Vietnamu nedokáže mediálně zúročit. Pro jeho viceprezidenta to bude hračka.

Zatím se zdá, že demokratům se daří. Průzkumy ukazují jejich vedení zhruba o 5%. Kdykoliv ale prezident Bush vystoupí s větším projevem, poměry se mění. Podle předpovědí by měl být volební zápas těsný. Ovšem i to se může změnit, ještě nedávno se přece nepochybovalo o zmíněné Bushově neporazitelnosti. Jediné, co se dá tvrdit s jistotou, je že listopadové volby ve Spojených státech budou nepochybně zajímavé.