Americká ministryně zahraničí Condoleeza Riceová opět na Blízkém východě

Cílem její cesty bylo především získání podpory pro novou strategii prezidenta George Bushe v Iráku, ale také snaha o rozhýbání mírového procesu mezi Izraelem a Palestinci a posílení umírněných představitelů arabského světa. Její návštěva v Izraeli, na palestinských územích, v Egyptě, Jordánsku, Saúdské Arábii a Kuvajtu a setkání s ministry zahraničí šesti států v Perském zálivu však splnila svůj účel jen v otázce Iráku, neboť souhlas s Bushovým plánem vyslovily všechny arabské země, o jejichž podporu ministryně usilovala. I když je však Irák nepochybně v centru pozornosti Spojených států, navštívila Riceová také Izrael a palestinská území.

Jejím cílem nebylo předložení nějaké nové mírové iniciativy, ale především vyjádření podpory předsedovi palestinské samosprávy Mahmúdu Abbásovi jako umírněnému protějšku vládního teroristického hnutí Hamas. K setkání však došlo v době, kdy je Abbásova pozice značně oslabená jeho politickou nerozhodností a nedostatkem vůle přijmout zásadní rozhodnutí, které by vyřešilo tíživou hospodářskou i vnitropolitickou situaci na palestinských územích, a kdy mezi jeho hnutím Fatah a Hamasem zuří mocenský boj hraničící s občanskou válkou; jen minulý týden si boje vyžádaly 20 mrtvých a doprovázely je i pogromy na stoupence protivníka a pokusy o atentát na nejvyšší palestinské představitele.

Více než vratké je také postavení izraelského premiéra Ehuda Olmerta, se kterým se Riceová sešla v pondělí. S jeho výkonem v čele vlády je spokojeno už jen 14% Izraelců a jeho strana Kadima, která před necelým rokem vyhrála parlamentní volby s 29 křesly v Knesetu, by jich dnes získala jen 12 a obsadila by až čtvrtou příčku. Další rána přišla v úterý, kdy státní žalobce nařídil, aby bylo proti Olmertovi zahájeno vyšetřování kvůli podezření z trestného činu, jehož se měl dopustit jako ministr financí koncem roku 2005 ovlivňováním prodeje většinového podílu v bance L'umi ve prospěch svých přátel. V úterý v noci pak pod tlakem veřejného mínění rezignoval náčelník hlavního štábu izraelské armády a Olmertův chráněnec Dan Chaluc, který je obviňován z neúspěšného vedení loňské války s libanonským Hizballáhem, a svým krokem vyvolal nové výzvy k odstoupení Olmerta a ministra obrany Amira Perece.

Ani Olmert, ani Mahmúd Abbás tak nejsou v pozici, kdy by mohli přijímat zásadní rozhodnutí a na schůzce s Condoleezou Riceovou jen potvrdili ochotu k vzájemným jednáním - tedy nic nového. Jedinou novinkou, která ze schůzek vyplynula, byl všeobecný souhlas s třístranným izraelsko-palestinsko-americkým summitem, který by se měl konat do tří až čtyř týdnů; i toto setkání však těžko přinese nějaký zásadní průlom, když ani Abbás, ani Olmert nejsou v očích svých občanů věrohodnými státníky a zejména Olmertovo další působení ve funkci premiéra je značně nejisté.

Abbás po schůzce s Riceovou také potvrdil své odhodlání vyhlásit předčasné parlamentní a prezidentské volby, pokud se ani v současném kole rozhovorů s Hamasem nedohodne na vytvoření vlády národní jednoty, ale ani toto prohlášení nezaznělo poprvé. Představitelé palestinské samosprávy vyjádřili z návštěvy americké ministryně zklamání, neboť Riceová podle nich "nepřišla s žádnými novými nápady". Slíbila jen, že se Spojené státy budou v izraelsko-palestinském konfliktu více angažovat. Ani to však nutně nemusí být ku prospěchu věci - právě naléhání prezidenta Bushe na dodržení termínu loňských palestinských parlamentních voleb přivedlo k vítězství teroristický Hamas, k čemuž možná nemuselo dojít, kdyby byl Mahmúd Abbás prosadil odklad hlasování.

Mezinárodní výzvy k obnově blízkovýchodního mírového procesu se objevují s železnou pravidelností, ale téměř nikdy nerespektují realitu. Ta současná je taková, že Palestinci i Izrael mají momentálně jiné starosti než mírová jednání. V čele palestinské vlády navíc stojí Hamas, který odmítá uznat právo Izraele na existenci, zatímco Izrael si právě to klade za podmínku. Jednání by však patrně nikam nedospěla, ani kdyby vládl Abbásův Fatah, protože ani palestinská, ani izraelská strana nikdy neprojevily ochotu k zásadním ústupkům. Ty se týkají zejména Jeruzaléma, který za své hlavní město požadují obě strany, a návratu milionů palestinských uprchlíků na území Izraele, jenž je zase nepřijatelný pro Izrael. A přestože obě strany občas vyjádří podporu mezinárodnímu mírovému plánu zvanému cestovní mapa, jeho plnění je nereálné, dokud Palestinci neprovedou další předepsaný krok, jímž je zásah proti teroristům. A to zatím nenabídl žádný palestinský vůdce - ani Mahmúd Abbás, který dokonce na nedávném čtvrtmilionovém shromáždění k 42. výročí založení Fatahu prohlásil, že Palestinci mají "legitimní právo k ozbrojenému boji proti izraelským okupantům". Na to Palestinci slyší - navzdory takzvanému příměří dopadlo na Izrael od konce listopadu už více než sto palestinských raket. Až Izraeli dojde trpělivost, svět se spíše než obnovy mírového procesu dočká nové vojenské operace proti ostřelovačům v pásmu Gazy.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .