Američané chtějí Tálibán rozdrtit

Obama byl kritizován za to, že s vysláním vojáků dlouho váhal. Měl k tomu ovšem několik důvodů. Zaprvé roční pobyt amerického vojáka stojí daňového poplatníka asi milion dolarů. Třicet tisíc vojáků tedy znamená třicet miliard, a to v podmínkách stále ještě trvající krize a Obamových pokusů zavést všeobecné zdravotní pojištění, je opravdu velká částka. Zadruhé to bude znamenat nebezpečí, že vojáci během ofenzívy budou častěji umírat a tedy obrátí americkou veřejnost proti celé misi i samotnému prezidentovi. A za třetí se svým rozhodnutím Obama postavil proti doporučení některých odborníků, kteří se domnívali, že Američané tím jen sníží motivaci afghánské vlády, aby se sama začala pořádně starat o afghánské záležitosti.

Je zajímavé, že prezident Obama si ke svému projevu vybral prestižní a starobylou vojenskou akademii ve West Pointu. Právě zde před lety vyhlásil svou strategii boje proti terorismu prezident Bush. Jakoby se tím Obama stavěl za určitou kontinuitu v dosavadní politice, ačkoli jeho volební vítězství bylo vnímáno jako negace bushovské éry. Je tedy příznačné, že proti Obamovi se postavila řada amerických demokratů, kteří mají pocit, že prezident zrazuje některé důležité hodnoty americké liberální levice, a nebo že už není v zájmu Spojených států ve válce pokračovat. Více porozumění naopak paradoxně erických republikánů, kteří mají spíše dílčí výhrady.

Určitou rezervovanost údajně projevují i sami Afghánci, alespoň podle reportérů, kteří o Obamově projevu hovořili s obyčejnými lidmi. Ti jsou buď už příliš unaveni neustálým válčením, a nebo se obávají, že Američané ve skutečnosti chtějí v zemi zůstat navždy. Také někteří afghánští politici dali najevo obavy, že Američané se příliš zaměřují na válečnou stránku boje s Tálibánem, ale zanedbávají civilní a hospodářskou aspekt vytlačování vluvu extremiéstů.

Obě afghánské výhrady, totiž obavy ze setrvání Američanů i z nedostatku porozumění potřebám afgánských obyvatel, jsou liché. Obama byl naopak doma kritizován za to, že již nyní oznámil začátek stahování vojáků na léto roku 2011. Právě to mu vyčítají republikáni, o něž se bude muset opírat v Kongresu při prosazování svých záměrů, včetně jeho prezidentského protikandidáta Johna McCaina. Také druhá výtka je lichá. Ve svém projevu se Obama explicitně věnoval tématům, jako je systematické odstraňování korupce a špatné správy v Afghánistánu, a také hospodářskému rozvoji této rozvrácené země, zejména v oblasti zemědělství a budování infrastruktury.

Obama se také ohradil proti výtkám, že se nechal vlákat do stejné pasti jako prezident Lyndon B. Johnson, který v půli 60. let začal prudce zvyšovat počty amerických vojáků ve Vietnamu. Během tří let bylo najednou v Indočíně na půl milionu Američanů, aniž by to přineslo vítězství. Obama zdůraznil, že tentokrát Amerika není ve válce sama, ale má podporu více než čtyřiceti jiných národů. Nečelí také masovému lidovému povstání, jako tomu bylo ve Vietnamu, a navíc v tomto případě byli Američané jednoznačně napadeni z afghánského území.

Jak jsme se již také zmínili, Obama plánuje relativně rychlé předání zodpovědnosti do rukou afghánské armády a policie. Zatím v tamní armádě slouží necelých sto tisíc vojáků, výsledný stav by měl být až několikanásobně vyšší, a to je ještě velmi vzdálený cíl. Vzdálený, ale politicky i finančně výhodný, protože měsíční plat afghánského vojáka se pohybuje v přepočtu kolem dvou tisíc korun.

Zatímco američtí demokraté a afghánští politici jsou k Obamově plánu kritičtí, zdá se, že určité porozumění americký prezident našel u evropských spojenců, což byla vlastně nevyhnutelná podmínka toho, aby se Obama k takovému kroku odhodlal. Už nyní je jasné, že celá řada zemí pošle do Afghánistánu další dodatečné jednotky, a tak ke třiceti tisícům Američanů přibude ještě minimálně pět tisíc příslušníků armád NATO, většinou zemí Evropské unie. Další vojáky slíbilo i Slovensko a Polsko, a samozřejmě i vždy věrná Británie. Některé země, jako Francie, chtějí čekat až do 28. ledna, kdy se bude konat velká konference OSN o Afghánistánu. Z českého hlediska je samozřejmě zajímavá také reakce pražské vlády. Ministerstvo obrany uvažuje o zvýšení počtu vojáků o sto mužů, tedy asi o čtvrtinu. Přitom zdůrazňuje, že by šlo zřejmě o nebojové útvary, jež by byly například pověřeny výcvikem afghánských kolegů nebo by šlo o obsluhu radiolokátoru Artur. Proti českým misím v zahraničí je zejména mezi levicovými poslanci velký odpor, a tak ministerstvo obrany zdůrazňuje, že o všem bude chtít nejdříve zevrubně jednat. Případné rozhodnutí by padlo až v lednu. O tom, jak příliv nových jednotek do Afghánistánu zapůsobí na bojišti, lze zatím jen spekulovat, ale je jasné, že dosavadní trend na bojišti ani v afghánské společnosti nebyl příznivý. Pokud však ani toto masivní posílení bojové síly účinkovat nebude, západ zřejmě bude čelit asi největší porážce za mnoho desetiletí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .